lukro.estranky.cz

Neboli počítačové šasi. Jsou to krabice, ve kterých se nalézá celý vlastní počítač. Nejznámější výrobci skříní

jsou firmy Chieftec, Aopen, Asus. Součástí většiny skříní je napájecí zdroj. Čím výkonnější počítač, tím

výkonnější zdroj je třeba. Dnešní počítače používají zdroje s výkonem okolo 300W. Skříně se dělí na :

Skříň, která bývá umístěna vodorovně na stole. Základní deska je ve vodorovné poloze a jednotlivé

rozšiřující karty se osazují svisle.

Skříň umístěná vodorovně na stole nebo svisle pod stolem. Rozšiřující karty se osazují vodorovně do slotů

umístěných na tzv. stromečku, který je zasunut kolmo na základní desku. Jedná se provedení, které

poskytuje jen velmi málo prostoru pro další rozšiřování počítače.

Nová koncepce case. Svým kvalitním provedením a stylovým designem určená pro použití jako

multimediální centrum v obývacím pokoji apod. Malé rozměry limitují instalaci hardware. Standardně

obsahuje už zabudovaný motherboard určený přímo pro barebone systémy.

Skříň postavená svisle na stole (popř. pod stolem). Základní deska je umístěna ve svislé poloze a rozšiřující

karty se zasouvají vodorovně. V současné době se už téměř nevyrábí.

O něco větší verze minitoweru.

Velká skříň umístěna většinou ve svislé poloze pod stolem. Základní deska je opět osazena do svislé polohy

a rozšiřující karty se zasouvají vodorovně. Tower je skříň, která poskytuje poměrně velké možnosti dalšího

rozšiřování počítače a je vhodná zejména pro počítačové servery.

Větší verze toweru.

Třetí nejdůležitější součástí, kterou naleznete na základní desce je čip

• Řadiče disketové mechaniky

• Řadiče dvou sériových portů

• Řadiče paralelního portu

Ve většině případů řadič disketové mechaniky podporuje dvě mechaniky; podpora pouze jedné mechaniky je

Zvuková karta (sound card) je zařízení, které slouží k počítačovému zpracování zvuku. V závislosti na své

kvalitě (a tím i ceně) zajišťuje kvalitní zvukový výstup z počítače vhodný i pro profesionální účely. Ke

zvukové kartě lze dále připojit: sluchátka, reproduktory, zesilovač, mikrofon nebo externí zdroje (např.

rádio, magnetofon,…). Nejznámější výrobci jsou Genius, Creative, Yamaha.

Je-li karta vybavena rozhraním MIDI (Musical Instrument Digital Interface), je možné k ní připojit i

elektronické hudební nástroje vybavené také tímto rozhraním (např. elektronické varhany, syntetizátory

Až do poloviny 90. let většina levnějších zvukových adaptérů generovala zvuky pomocí FM (frekvenční

modulace) syntézy, tj. Technologie objevené roku 1976. Zvuk nástroje je při použití této syntézy

Wave Table syntéza se používá u dražších zvukových karet. Tato metoda používá přímo navzorkovaný

signál skutečného nástroje uložený ve své vlastní paměti (ROM nebo RAM). Protože je nemožné, aby v

paměti byly uchovány vzorky všech výšek tónů od všech nástrojů, je v paměti vždy uložen jeden tón od

Součástí mnohých zvukových adaptérů je i procesor digitálního zvukového signálu (DSP – Digital Signal

Processor), jehož použití vede ke zmenšení zátěže systémového procesoru a ke zrychlení reprodukce

jednotlivých zvuků. Například procesor EMU10K1 adaptéru SoundBlaster Live! Podporuje hardwarovou

akceleraci generování zvuku, která je vyžadována posledními verzemi rozhraní DirectX/Direct Sound 3D

firmy Microsoft.

V případě, že v počítači je osazena CD-ROM mechanika a zároveň i zvuková karta, je velmi vhodné, aby

obě tato zařízení byla propojena pomocí tzv. audio kabelu. Díky tomuto propojení je pak možné na CDROM

přehrávat zvukové CD a poslouchat je z reproduktorů připojených ke zvukové kartě.

Obraz na monitoru vytváří právě grafická karta. Kvalita grafické karty je dána počtem bodů, který je

schopna vykreslit na monitoru, počtem barev, které tyto body mohou mít, a obnovovací frekvencí obrazu.

Čím více bodů karta vykreslí, tím je obraz jemnější, ale také menší. Proto vysoká rozlišení vyžadují velké

monitory. Velký počet barev použitelných pro každý bod je podmínkou kvalitního zobrazení obrázků.

Obnovovací frekvence je počet „bliknutí“ za sekundu. Čím je vyšší, tím lépe, protože lidské oko blikání

přestává vnímat. Dnes je minimem frekvence 75 Hz, optimem 85 Hz.

V průběhu vývoje počítačů bylo postupně vyvinuto několik různých standardů pro grafické adaptéry a

monitory, z nichž se v současnosti používá pouze VGA (Video Graphics Array) a SVGA (Super VGA).

Mnohé z těchto standardů byly původně definovány firmou IBM a následně převzaty dalšími výrobci

První grafické adaptéry a monitory standardu VGA uvedla na trh firma IBM v roce 1987 jako součást svých

počítačů řady PS/2. VGA je založeno na analogových signálech na rozdíl od dřívějších digitálních. To

umožnilo zvýšit počet zobrazitelných barev na 262 144 (643), z nichž 256 mohlo být zobrazeno současně.

Na rozdíl od všech do té doby vyvinutých standardů grafických adaptérů se standard SVGA nevztahuje

pouze k adaptérům odpovídajícím nějakým přesně vymezeným specifikacím, ale používá se k označení celé

V roce 1989 organizace VESA (Video Electronics Standards Association), sdružující různé výrobce

zabývající se výrobou počítačů a grafických adaptérů zjistila, že vývoj aplikací pro grafické adaptéry SVGA

je díky absenci jakýchkoliv standardů velmi komplikovaný. Z tohoto důvodu tato organizace definovala

určité standardní režimy SVGA. Současné standardy VESA pokrývají téměř všechny kombinace rozlišení a

počtu barev, a to až do rozlišení 1600 x 1200 při 32bitové barevné hloubce. Je-li nutné využít nějaké vyšší

Všechny grafické adaptéry mají stejné základní součásti, k nimž patří:

• Video BIOS

› Součástí grafických adaptérů je jejich vlastní BIOS, který je z hlediska svého návrhu podobný BIOSu celého

systému, ale je na něm nezávislý. BIOS grafického adaptéru je uložen v čipech ROM a obsahuje základní

• Grafický procesor

› Základem každého grafického adaptéru je čipová sada obsahující i grafický procesor. Tato čipová sada pak

určuje funkce podporované daným adaptérem a současně i jeho výkon.

• Paměť grafického adaptéru

› Většina soudobých grafických adaptérů je vybavena svojí vlastní pamětí, do které se ukládají jednotlivé

obrázky v době jejich zpracovávání. Existují i některé adaptéry se sběrnicí AGP využívající pro tyto účely

• Konvertor digitálního signálu na analogový (DAC – Digital-to-Analog Converter, RAMDAC)

› Úkolem tohoto konvertoru je skutečně převod digitálního obrazu, vytvářeného počítačem, na analogové

signály zobrazitelné monitorem. Rychlost těchto konvertorů se udává v Mhz (v současnosti běžně okolo 500

• Konektor pro připojení ke sběrnici

› Lze říci, že ve většině moderních počítačů je grafický adaptér připojen přes sběrnici AGP nebo modernější

sběrnici PCI-Express. Sběrnici AGP lze považovat za určité rozšíření sběrnice PCI, navržené pouze pro

grafické adaptéry a umožňující jim velmi rychlý přístup do systémové paměti. Díky tomu mohou grafické

• Ovladač

› Ovladač grafického adaptéru je základní, a přitom mnohdy problematickou, součástí celého grafického

subsystému. Úkolem ovladače je umožnit komunikaci mezi softwarem a nainstalovaným grafickým

Trojrozměrné obrazy se v počítačových hrách používají již řadu let a v posledních letech si našly cestu i do

obchodních aplikací. Pochopitelně tyto prostorové obrazy nejsou ve skutečnosti trojrozměrné, neboť jsou

zobrazovány na monitoru, který je dvojrozměrný; příslušný software je však schopen vytvářet iluzi prostoru

pomocí stínování, zobrazení perspektivy a textur. 3D aplikace nezobrazují skutečné obrazy, tvořící sekvenci,

ale jejich abstrakce či zjednodušení. Výsledné prostorové obrazy jsou pak generovány – či renderovány – z

těchto abstrakcí. Při samotném renderování jsou pak využívány dvě základní funkce, umožňující vytvoření

• Výpočet geometrie a osvětlování. Tento proces zajišťuje výpočet správné velikosti objektů, jejich

orientace a pohybu v prostoru. Současně je jeho součástí výpočet efektů, daných virtuálních osvětlením

• Rasterizace (rasterization). V průběhu rasterizace jsou jednotlivé jednoduché objekty měněny na body

výsledného obrazu. Přitom jsou dané objekty vyplněny, správně vystínovány, vyplněny osvětlenými

• Výpočet obrysů. Jsou zjišťovány body obrazovky, které jsou součástí daného prostoru, vymezeného

nějakým jednoduchým objektem.

• Stínování. Jednotlivé body jsou vyplněny barvou, a to buď pomocí plochého či Gouraudova stínování.

Gouraudovo stínování používá takové přechody barev, aby se zvýšil dojem kulatosti a hladkosti kulatých

• Vyplňování texturami. Jednoduché objekty jsou vyplňovány obrázky odvozenými z dvojrozměrných

textur či obrazů povrchu.

• Určení viditelných ploch. Určení těch bodů obrazu, které se nacházejí ve skrytu jiných objektů, tvořících

obraz celé scény.

• Alfa míchání (alpha blending). Jedna z prvních technik pro zvýšení dojmu prostorovosti, umožňující

vytváření průhledných objektů. Této proces byl využíván pro renderování scén výbuchů, kouře, vody či

Aplikační programová rozhraní (API) jsou prostředkem, který může být dodavateli hardwaru a softwaru

použit při vývoji ovladačů či programů schopných pracovat rychle a spolehlivě na mnoha hardwarových

Rozhraní DirectX bylo vyvinuto pro operační systémy Windows a jeho účelem je zrychlení práce s

multimédii ve hrách a novějších obchodních aplikacích. Součástí DirectX je vrstva abstrakce hardwaru

(Hardware Abstraction Layer – HAL), umožňující programátorům psát software tak, aby pracoval s určitou

verzí tohoto API; vývojář se tak nemusí vůbec zabývat rozdíly mezi množstvím grafických či zvukových

karet, herních ovladačů apod., dostupným na trhu. Další důležitou součástí DirectX je i vrstva emulace

hardwaru (Hardware Emulation Layer – HEL), umožňující softwaru použití emulovaných funkcí hardwaru

v případě, že daný hardware určitou funkci přímo nepodporuje. Je zřejmé, že HEL je pomalejší než HAL, ale

stále je lepší emulovaná funkce než žádná funkce. Tyto úkoly může DirectX provádět proto, že obsahuje

ovladače hardware, který podporuje. Z tohoto důvodu lze zjednodušené schéma spolupráce hardwaru,

Navíc DirectX je navrženo tak, aby řízení hardwaru bylo možné přímo z tohoto rozhraní, nikoliv pouze z

operačního systému. Díky tomu lze DirectX aktualizovat nezávisle na operačním systému. Součástí DirectX

je i jakási základní vrstva, umožňující přímý přístup ke zvuku, hardwaru pro 2D a 3D zobrazení,m vstupním

zařízením a programům pro nastavení. Jednotlivé součásti základní vrstvy jsou např. DirectDraw (2D

grafika), Direct 3D (3D grafika), DirectSound (3D zvuk, standardní zvuk, efekty pro mixování zvuku),

Umožňuje propojení počítačů do místní počítačové sítě a tím sdílení dat a programů, tiskáren, telefonních

linek, komunikaci mezi obsluhou jednotlivých počítačů... Nejdůležitější výrobci jsou Edimax, Intel, Planet,

3COM a Linksys.

U většiny počítačů je síťové rozhraní tvořeno síťovým adaptérem (Network Interface Card – NIC), který lze

nainstalovat do slotů sběrnice PCI. Některé základní desky obsahují již vestavěný síťový adaptér. Součástí

firmwaru adaptérů pro Ethernet je i jedinečná hardwarová adresa. Protokol síťového rozhraní pak využívá

tuto adresu k identifikaci konkrétního počítače v síti. Paket dat se dostane ke správnému cílovému počítači

jedině díky tomu, že v jeho záhlaví, vytvořeném protokolem síťového rozhraní, je uvedena jak hardwarová

adresa odesílajícího, tak i adresa přijímajícího počítače.

Při výběru síťových adaptérů pro jednotlivé pracovní stanice byste měli posuzovat zejména tato kritéria:

• Rychlost

› Má-li být dosaženo optimálního výkonu sítě, je nutné vybírat adaptéry určené pro uvažovanou maximální

rychlost celé sítě. Současně je vhodné, aby vybraný adaptér podporoval jak poloduplexní (síťový adaptér je v

určitém časovém okamžiku schopen data buď přijímat nebo vysílat), tak i plně duplexní (umožňuje současné

vysílání i příjem dat) provoz.

• Vestavěné konektory

› Síťové adaptéry mají obvykle konektor nazývaný RJ-45. Tento konektor se používá zejména v sítích

Základní typy kabeláže jsou:

• Tenký a tlustý koaxiální kabelu

• Kroucený čtyřpár

› Z hlediska fyzického odpovídá kroucený čtyřpár přesně svému názvu: jedná se o izolované vodiče v

ochranném obalu, přičemž každý pár vodičů musí být kroucen. Počet překrutů je přesně stanoven.

(Unshielded Twisted Pair – UTP). Pro prostředí s větší pravděpodobností elektromagnetického rušení je

určen stíněný kroucený čtyřpár (Shielded Twisted Pair – STP).

• Optické vlákno

Prakticky všechny soudobé sítě využívají krouceného čtyřpáru; koaxiální kabel je již zastaralý a méně

Port je kterýkoliv konektor, umožňující připojení externích zařízení k počítači či k nějakému rozšiřujícímu

adaptéru.

znamená, že neexistuje synchronizace nebo hodinový signál, takže jednotlivé znaky se posílají s libovolným

časováním. Pojem sériový znamená, že data jsou posílána po jednom vodiči, kde každý bit je seřazen v sérii

bitů, které se posílají. K sériovým portům lze připojit různá zařízení jako např. Modemy, plottery, tiskárny,

Název paralelní vychází z toho, že paralelní porty mají 8 vývodů pro současné vysílání jednotlivých bitů,

tvořících 1 bajt. Paralelní porty jsou většinou využívány pro připojování tiskáren k počítači.

Hlavním cílem při vývoji sběrnice USB bylo umožnit připojování externích zařízení k počítači bez jakékoliv

starosti o nastavení systémových zdrojů a bez nutnosti restartu počítače. Dalším cílem bylo vyhnout se

Standard IEEE-1394 (též i.Link či FireWire) je poměrně nový a definuje vysokorychlostní sériovou sběrnici.

Celý standard je odpovědí počítačového průmyslu na požadavky přenášení rostoucích objemů dat.