Historie Internetu a webových standardů
- pojem Internet
- historie Internetu
- historie vývoje webových standardů (značkovací jazyky)
- popis jednotlivých webových standardů (SGML, HTML, XML, XHTML, CSS)
- výhody webových standardů
- dodržování webových standardů v praxi
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Internet
Internet je celosvětová počítačová „supersíť“, která spojuje jednotlivé menší sítě, pomocí sady protokolů IP.
Název pochází z anglického slova network (síť), podle něhož tradičně názvy amerických počítačových sítí končily „-net“, a mezinárodní (původně latinské) předpony inter- (mezi), vyjadřující, že Internet propojil a vstřebal různé starší, dílčí, specializované, proprietární nebo lokální sítě. Internet slouží k přenášení informací a poskytování mnoha služeb, jako jsou elektronická pošta, chat, www stránky, sdílení souborů, on-line hraní her, vyhledávání, katalog a další.
Historie Internetu
1969 - Vytvořena experimentální síť ARPANET, první pokusy s přepojováním uzlů (čtyři uzly).
1972 - Ray Tomlinson vyvíjí první e-mailový program.
1973 - Zveřejněn TCP (Transmission Control Protocol).
1984 - Vyvinut DNS (Domain Name System).
1987 - Vzniká pojem „Internet“.
1987 - V síti je propojeno 27 000 počítačů.
1989 - Tim Berners-Lee publikuje návrh vývoje WWW (Information Management: A Proposal).
1990 - Tim Berners-Lee a Robert Cailliau publikují koncept hypertextu.
1990 - Končí ARPANET.
1991 - Nasazení WWW v evropské laboratoři CERN.
1993 - Marc Andreessen vyvíjí Mosaic, první WWW prohlížeč, a dává ho zdarma k dispozici.
1994 - Vyvinut prohlížeč Netscape Navigator.
1994 - Internet se komercionalizuje.
1996 - 55 milionů uživatelů.
1999 - Rozšiřuje se Napster.
2000 - 250 milionů uživatelů.
2003 - 600 milionů uživatelů.
2005 - 900 milionů uživatelů.
2006 - více jak miliarda uživatelů.
Historie vývoje webových standardů
Theodor Nelson začal pracovat na realizaci nelineárního spojování dokumentů na počítačích už v 60. letech 20. století. Byl to on, kdo první přišel s pojmem hypertext. Odtud již nebylo daleko ke zkratce HTML, tj. HyperText Markup Language = „hypertextový značkovací jazyk“
Značkovací jazyk (markup language) je formálně definovaný jazyk, který zavádí množinu speciálních symbolů. Tyto symboly se obvykle nazývají značky (markups), někdy též tagy. Značky se vkládají do původního dokumentu, vyznačují části textu a obohacují tak dokument o další informace. Mohou definovat buď strukturu - pak hovoříme o logických značkách (deskriptivním značkování), nebo formát - k tomuto účelu slouží vizuální značky (procedurální značkování). Toto dělení nezmiňuji náhodně, neboť hrálo, a dodnes hraje, ve vývoji a použitelnosti značkovacích jazyků nezanedbatelnou a mnohdy i zcela klíčovou roli.
Roku 1986 vzniká SGML (Standard Generalized Markup Language), definovaný v normě ISO 8879. Tento obecný značkovací jazyk umožňuje definici vlastních (podřízených) značkovacích jazyků na základě vlastní definice typu dokumentu - DTD. Jazyk HTML je jednou z aplikací SGML, každá verze HTML používá značky tak, jak je popsáno v každé příslušné DTD.
Následuje vývoj HTML, jak jej v publikaci Dynamické HTML popisuje Pavel Mikle, (Unis Publishing 1997).
1989
- Tim Berners-Lee přichází s projektem vytvoření distribuovaného hypertextového systému
- ve výzkumných laboratořích CERN ve Švýcarsku je zahájen projekt WWW
1991, 1992
- zveřejněna neformální specifikace HTML
- první veřejně dostupná verze prohlížeče; pouze textový režim
1993
- na světě pracuje kolem padesáti serverů
- dokončen první grafický prohlížeč dokumentů NCSA Mosaic; pro prostředí X-Window
- návrh jazyka HTML verze 2.0
1994
- první mezinárodní konference věnovaná systému WWW
- autor programu Mosaic zakládá společnost Mosaic Communications Corp.; tato uvede za krátkou
dobu prohlížeč pod názvem Netscape
- v září založena organizace World Wide Web Consortium (dále jen W3C)
- CERN předává vývoj WWW francouzskému institutu INRIA
1995
- WWW se rozšiřuje
- oficiální specifikace HTML 2.0 (INRIA)
- Netscape uvádí neoficiální rozšíření HTML, známé jako HTML 3.0
1996
- oficiální specifikace HTML 3.2 (W3C); v porovnání s HTML 3.0 je chudší
- Microsoft vypouští svůj první prohlížeč zdarma, Internet Explorer 3.0; první podpora CSS
- specifikace CSS level 1
1997
- specifikace HTML 4.0 (W3C); přidány rámy a plovoucí rámy, vylepšeny formuláře a tabulky, větší
podpora skriptů, nové řádkové elementy (mimojiné i ABBR, doposud nepodporovaný Internet
Explorerem)
- Microsoft vydává Internet Explorer 4.0; směr - DHTML
1998
- Microsoft vydává Internet Explorer 5.0
- první specifikace XML 1.0
- specifikace CSS level 2
1999
- specifikace HTML 4.01
2000
- první specifikace XHTML 1.0
- specifikace XML 1.0 (Second edition)
2001
- Microsoft vydává Internet Explorer 6
- specifikace XHTML 1.1
2002
- reformulace XHTML 1.0
2003
- pracovní návrh XHTML 2.0
- pracovní návrh revize CSS level 2.1
- pracovní návrh CSS level 3
Webové standardy
SGML (Standard Generalized Markup Language )
Je univerzální značkovací metajazyk, který umožňuje definovat značkovací jazyky jako své vlastní podmnožiny. SGML je komplexní jazyk poskytující mnoho značkovacích syntaxí, ale jeho složitost brání většímu rozšíření.
HTML (HyperText Markup Language – „hypertextový značkovací jazyk“)
HTML se už ve své první verzi, díky své jednoduchosti, stal velmi populární. Původně byl HTML určen pro zobrazování struktury dokumentu bez vážnějšího důrazu na vizuální a grafickou interpretaci.
Při vývoji HTML však došlo, na nátlak ze strany tvůrců stránek a prohlížečů, k jistému odklonu tím, že se do nových verzí HTML začali postupně přidávat různé formátovací značky pro vzhled a interaktivitu. Klíčová chyba nastala, když se jako nástroj pro design webu začaly používat tabulky. Tabulka měla a má sloužit pro prezentaci tabulkových dat. Nikoliv pro utváření vzhledu stránky. To způsobilo, že se z jednoduchého značkovacího jazyka stal nástroj na tvorbu prezentací a formátovací značky pak tvořili podstatný díl obsahu webových stránek (specifikace HTML 3.2 z roku 1996). Tím se vytratila struktura a čitelnost, která byla hlavním záměrem původního HTML a internet do jisté míry ovládl chaos.
XML (eXtensible Markup Language – „rozšiřitelný značkovací jazyk“)
Je obecný značkovací jazyk, který byl vyvinut a standardizován konsorciem W3C. Umožňuje snadné vytváření konkrétních značkovacích jazyků pro různé účely a široké spektrum různých typů dat.
Jazyk je určen především pro výměnu dat mezi aplikacemi a pro publikování dokumentů. Jazyk umožňuje popsat strukturu dokumentu z hlediska věcného obsahu jednotlivých částí, nezabývá se sám o sobě vzhledem dokumentu nebo jeho částí. Prezentace dokumentu (vzhled) se potom definuje připojeným stylem. Další možností je pomocí různých stylů provést transformaci do jiného typu dokumentu, nebo do jiné struktury XML.
Původní jazyk pro publikování HTML již přestal vyhovovat především pro svou složitost, která vznikla jeho postupným (a svévolným) rozšiřováním. Jazyk XML nemá žádné předdefinované značky (tagy, názvy jednotlivých elementů) a také jeho syntaxe je podstatně přísnější, než HTML.
Technologie a formáty související s XML
S jazykem XML se pojí mnoho nových technologií, které práci s ním výrazně ulehčují a obohacují.
Pro adresaci konkrétních částí XML dokumentu se používá jazyk XPath. Jeho princip je velmi podobný adresaci v souborovém systému. XPath je velmi mocný a zároveň dostatečně "jemný" jazyk, který otevírá uživateli širokou škálu možností jak vyznačit, co a podle jakých kritérií vybírat. Není problém vybrat elementy, jejichž nějaký atribut má nějakou požadovanou hodnotu, vybrat všechny podelementy určitého elementu, vybrat pouze některé atributy,... V současné době se už začíná hojně používat XPath verze 2.0, který přináší oproti starší verzi (1.0) "pouze" další a přesnější možnosti adresace.
O odkazy se stará technologie XLink. XLink definuje XML konstrukce, které popisují odkazy mezi zdroji. Ovšem tyto odkazy jsou daleko obecnější než například klasické hypertextové odkazy v HTML. Na jednom odkazu se nemusí podílet pouze dva dokumenty, ale může jich být mnohem víc, jako odkaz může fungovat libovolný element (ne pouze A element) atd.
Specifikací a standardů je samozřejmě mnohem víc, kupříkladu XPointer (odkazy v rámci dokumentu), XInclude ("vnoření" XML dokumentu (nebo holého textového souboru) do jiného XML dokumentu), XMLBase (explicitní specifikace URI dokumentu pro řešení relativních URI v odkazech na externí obrázky, kaskádové styly,...) atp. Dále jsou to jiné způsoby definice typu dokumentu, které se snaží nahradit již přece jen poněkud obstarožní a nepružné (ale stále nejpoužívanější) DTD - XMLSchema, Relax NG, Schematron...
XHTML (eXtensible Hypertext Markup Language – „rozšiřitelný hypertextový značkovací jazyk“)
Na přelomu století se ukazuje, že HTML je díky svému odklonu od původní myšlenky příliš rozvolněný formát a potřeba více striktního formátu začíná být nutností. V roce 2000 tak přichází na svět první specifikace XHTML. Je značkovací jazyk pro tvorbu hypertextových dokumentů v prostředí WWW vyvinutý W3C. Původně se předpokládalo, že se stane nástupcem jazyka HTML, jehož vývoj byl verzí 4.01 ukončen. V roce 2007 však došlo k založení pracovní skupiny, která má za cíl vytvořit novou verzi HTML, která ponese označení HTML 5.0. XHTML je stále paralelně vyvíjeno a stále se pracuje na verzi 2.0.
CSS (Cascading Style Sheets – „tabulky kaskádových stylů“)
Je to jazyk pro popis způsobu zobrazení stránek napsaných v jazycích HTML, XHTML nebo XML.
Jazyk byl navržen standardizační organizací W3C, autorem prvotního návrhu byl Håkon Wium Lie. Byly vydány zatím dvě úrovně specifikace CSS1 a CSS2, dokončuje se revize CSS
Dalším zajímavým jazykem, který se zrodil v souvislosti s rozmachem mobilní komunikace a vytvořením WAPu, je WML (Wireless Markup Language). Možná se sami sebe ptáte, proč se pro "mobilní internet" používá právě WML? Inu, odpověď na tuto otázku jsem již částečně naznačil v minulém odstavci. WML je instancí XML, tedy pro jeho zpracování stačí zásobník, jednoduchý datový typ, který v pohodě zvládnou obsluhovat i málo výkonné procesory s malou operační pamětí - mobilní telefony. Další důvody jsou nabíledni: malé výstupní zařízení (display), omezené vstupní zařízení, pomalý přenos, dlouhá odezva,... Samotný jazyk je opravdu velice jednoduchý a směrem do budoucnosti se dá předpokládat, že s dalším vývojem našich "mobilních přátel" bude tendence přejít na jazyk složitější (XHTML?). Ale nechme se překvapit.
O dalších jazycích se zmíním jen letmo - už teď je jich ohromné množství, neboť v každé význačné (nebo jen populární) oblasti lidské činnosti začínají různé více či méně organizované společnosti lidí tvořit pro svůj obor vhodné DTD - a tedy značkovací jazyk. Matematikové mají MathML, který je vhodný pro popis různých matematických výrazů, které posléze umožňují některé webové služby i vypočítat. Dále existují jazyky pro popis slovníků, záložek (bookmarků webových prohlížečů), CALS, TeXML a mnohé další.
Výhody webových standardů
Hlavními výhodami moderních webových standardů (XHTML) je to, že došlo k oddělení struktury a obsahu webových dokumentů od jejich vzhledu. To způsobilo, že dokumenty dodržující tyto standarty jsou co se týče objemu dat menší (a tudíž se rychleji načítají) a přehlednější.
Oddělením obsahu (textu) od vzhledu (soubory CSS) je textová část webové stránky rovněž použitelná pro uživatele s malými obrazovkami PDA, organizérů a mobilních telefonů, pro software screenreaderů zrakově postižených lidí a v neposlední řadě pro vyhledávače.
Dodržování webových standardů v praxi
I přes výhody které webové standardy přináší, není jejich dodržování samozřejmostí. Svou vinu na tom mají i internetové prohlížeče, které zatím stále fungují tak, že dovolují tvůrcům stránek dělat v kódu chyby. Mnoho tvůrců webu se pak spokojí s tím, když jim stránky fungují alespoň v Internet Exploreru (s argumentem, že je to stejně ten nejpoužívanější prohlížeč). Tím se ale stávají nepřístupné pro jiná zařízení a zejména pro zmíněné internetové vyhledávače.