Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tvorba římských číslic

 Pravidla tvorby římských čísel:

Při převodu " našich " čísel na římská čísla v podstatě neexistuje žádná směrodatná norma.

Rozhodující byly vesměs obecně uznávané zvyklosti. Tato shoda byla ve středověku daleko volnější než později. Dnes se řídíme pravidly 16.-18. století

Základní pravidla:

1. Římská čísla se zapisují kombinací znaků I, V, X, L, C, D, M.

2. Římská čísla se skládají psaním od znaků pro nejvyšší hodnoty k nejnižším (MDL=1550).

Většinou se kombinují nejvýše 3 stejné římské číslice (XXX=30, III=3). Někdy mohou být kombinovány i čtyři stejné římské číslice ( IIII=4 bylo běžné na starých slunečních hodinách).

3. Menší římská číslice před větší znamená odečet ( IV=4). Takto se odečítá jen jediná římská číslice ( jen zcela ojediněle dvě číslice: IIX=8).

4. Pro odčítání podle bodu 3 se používají pouze římské číslice I, X, C; v matematickém kontextu zcela výjimečně také M. Nikdy nebyly používány římské číslice V, L, D (správně: XC=LXXXX=90).

5. Číslice I se pro odečítání většinou užívá jen před V, X. Není tedy správně MIM pro 1999 ( lépe je MCMXCVIIII nebo MCMXCIX).

Znaky pro římská čísla:

I........................1

V......................5

X......................10

L.......................50

C.......................100

D.......................500

M......................1000




 
 

 

Portrét



Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< červenec / 2022 >>