Maturitní otázka číslo 10: Záznamová média
(druhy, princip záznamu, parametry, výrobci)
Páskové paměti
Sekvenční zařízení (pokud je potřeba zpřístupnit libovolnou informaci na pásce, je nutné, aby nejdříve byly
přečteny všechny informace předcházející), zálohování velkých objemů dat
Devítistopá páska o šířce ½"
- hustota záznamu až 6250 bpi (bits per inch = bitů na palec), používala se zejména u velkých sálových počítačů,
poměrně náročná obsluha, protože páska byla navinuta pouze na cívce (nikoliv umístěna v kazetě) a tudíž se
musela pracně zavádět do čtecího zařízení
- nevhodné pro časté zpřístupňování určitých částí dat-přístupová doba k datům uloženým na konci pásky až
několik hodin
- připojeny přes rozhraní SCSI, záznam prováděn magneticky a životnost odhadována na 25 let
Kazety 3480, 3490E
- kazety s magnetickou páskou, vyvinuty firmou IBM pro velká výpočetní střediska, páska umístěná v kazetěusnadnění
manipulace
- vyšší přenosová rychlost a kratší doba převíjení
- později vznikla k těmto kazetám ještě automatická zařízení na manipulaci s archivem těchto kazet (jukebox)
Streamer
- určeno i pro malé osobní počítače
- čtecí (zapisovací) mechaniky interní i externím provedení, páska streameru je uložena v kazetě, se kterou potom
mechanika pracuje
- zaznamenávaná data se nezapisují po blocích, ale jsou zapisována jako celistvý proud dat, vlastní záznam je
prováděn podélně (podobně jako u audio kazety)
- vyšší přenosová rychlost (cca 10-15 MB/min), kapacitu 60, 120, 250, 500 MB; 1,2 , 2,5 GB a více
- připojení prostřednictvím: řadiče pružných disků, paralelního portu, SCSI rozhraní
Kazety 8 mm "Helical" (Exabyte)
- vyrobené firmou Exabyte
- magnetický pásek o šířce 8 mm, na který se provádí šikmý záznam dat (podobně jako na video kazetě)
- kapacita se pohybuje v závislosti na délce pásku od 1 GB až do 20 GB
- rychlost přenosu dat je zhruba 20 MB/min, připojení k počítači většinou přes rozhraní SCSI
Kazety 4 mm DAT (Digital Audio Type)
- vyrobeny Hewlet Packard
- šikmý záznam dat na magnetickou 4 mm pásku
- kapacita 1 GB - 8 GB a přenosová rychlost je 22 MB/min, připojení většinou přes rozhraní SCSI
SyQuest disk
- vyroben firmou SyQuest
- výměnný kotouč pevného disku o průměru 31/2" umístěný v plastové kazetě
- přechod mezi pružnými a pevnými disky
- jeho kapacita je 105 MB, 130 MB a 270 MB
- připojen prostřednictvím: SCSI rozhraní, IDE rozhraní, paralelního portu
- nevýhoda častá vzájemná nekompatibilita-disk zapsaný v jedné mechanice není čitelný v mechanice jiné
- u velkých objemů dat mezi sebou soupeří Iomega a SyQuest. SyQuest nabízí SyJeta s kapacitou 1,5 GB a s
průměrnou ustálenou rychlostí čtení 5,6 GB/s. Iomega nabízí za stejnou cenu jednotku Jaz s kapacitou 1 GB a s
průměrnou ustálenou rychlostí čtení 5 GB/s. SyQuest vyhrál co se týče kapacity a rychlosti nad Iomegou, ale v
rozšíření opět pokulhává (Jazu se prodalo 1 milión kusů), Jaz 2 (2 GB, maximální přenosová rychlost 8,7 MB/s)
- LTO Ultrium (3. generace) kapacita 400 / 800 GB, rychlost zápisu 80 / 160 MB/s
Harddisky (pevné disky, Winchester disky):
Několik nad sebou umístěných rotujících kotoučů (disků). Tyto disky se otáčejí po celou dobu, kdy je pevný disk
připojen ke zdroji elektrického napájení nezávisle na tom, zda se z něj čte (na něj zapisuje).V současnosti jsou
běžné rychlosti otáčení 5400, 7200, 10000, 15000 otáček za minutu (RPM). Díky tomuto otáčení se v okolí disků
vytváří tenká vzduchová vrstva, na níž se pohybují čtecí/zapisovací hlavy. Vzdálenost hlav od disku je asi 0,3 až
0,6 mikronu. Podsystém pevného disku se skládá z: diskových jednotek, desky rozhraní pevných disků,
příslušných kabelů propojujících diskové jednotky s deskou rozhraní.
Velikost: průměr disků použitých ke konstrukci pevného disku (2"; 31/2", 51/4")
Počet cylindrů: počet stop na každém disku (až 40000)
Počet hlav: odpovídá počtu povrchů, na které se provádí záznam (2 – 256)
Počet sektorů: počet sektorů na každé stopě (8 – 64)
Mechanismus vystavení hlav: mechanismus, pomocí kterého se vystavují čtecí/zapisovací hlavy na patřičný
cylindr. U starších typů pevných disků bývá realizován pomocí krokového motorku a u novějších disků pomocí
elektromagnetu.
Přístupová doba: doba nutná k vystavení čtecích / zapisovacích hlav na požadovaný cylindr (8 - 65 ms)
Přenosová rychlost: počet bytů, které je možné z disku přenést za 1 sekundu (desítky MB/s)
Typ rozhraní: ST506, ESDI, IDE, EIDE, SCSI, ATA, SATA
Metoda kódování dat: způsob, kterým jsou data při zápisu na disk kódována (MFM, RLL, ARLL, ERLL)
• ZBR: metoda, která dovoluje zapisovat na stopy, které jsou vzdálenější od středu pevného disku (jsou větší),
vyšší počet sektorů
- k velmi vysoké hustotě záznamu nutné, aby jednotka pevného disku byla pevně uzavřena, protože i velmi malá
nečistota způsobí její zničení
Všechny jednotlivé disky, ze kterých se celý pevný disk skládá, jsou podobně jako u pružného disku rozděleny do
soustředných kružnic nazývaných stopy (tracks) a každá z těchto stop je rozdělena do sektorů (sectors). Množina
všech stop na všech discích se stejným číslem se u pevných disků označuje jako válec (cylinder).
Geometrie disku udává hodnoty následujících parametrů:
Hlavy disku (heads): počet čtecích (zapisovacích) hlav pevného disku. Tento počet je shodný s počtem
aktivních ploch, na které se provádí záznam. Většinou každý jednotlivý disk má dvě aktivní plochy a k nim
příslušné čtecí (zapisovací) hlavy.
Stopy disku (tracks): počet stop na každé aktivní ploše disku. Stopy disku bývají číslovány od nuly, přičemž
číslo nula má vnější stopa disku.
Cylindry disku (cylindry): počet cylindrů pevného disku. Tento počet je shodný s počtem stop. Číslování
cylindrů je shodné s číslováním stop.
Sektory (sectors): počet sektorů, na které je rozdělena každá stopa. U většiny pevných disků je podobně jako u
pružných disků počet sektorů na všech stopách stejný. Tento způsob do jisté míry plýtvá médiem, protože vnější
stopy jsou delší a tudíž by se na ně mohlo umístit více sektorů. Existují však i pevné disky, u nichž se používá tzv.
zonální zápis označovaný jako ZBR (Zone Bit Recording). Jedná se metodu zápisu na pevný disk, která dovoluje
umístit na vnější stopy pevného disku větší počet sektorů než na stopy vnitřní. ZBR tedy lépe využívá záznamové
médium, ale způsobuje podstatně složitější přístup k datům. Sektory bývají číslovány od jedničky.
Zonální zápis:
Zápis (čtení) na (z) pevný disk probíhá podobně jako u pružného disku na magnetickou vrstvu ve třech krocích:
• vystavení zapisovacích (čtecích) hlav na příslušný cylindr pomocí krokového motorku (dříve) nebo
elektromagnetu (dnes)
• pootočení disků na patřičný sektor
• zápis (načtení) dat
Data jsou na pevný disk ukládána tak, že nejdříve je zaplněn celý 1. cylindr, potom 2. cylindr a tak dále až po
poslední cylindr. Tento způsob dovoluje, aby se čtecí (zapisovací) hlavy podílely na čtení (zápisu) paralelně.
Ukládání dat po jednotlivých discích by bylo podstatně pomalejší, protože v daném okamžiku by vždy mohla
pracovat právě jedna hlava.
Protože rychlost otáčení pevného disku je poměrně vysoká, může se stát, že poté, co je přečten (zapsán) jeden
sektor a data jsou předána dále, dojde k pootočení disků, takže čtecí (zapisovací) hlavy se nenacházejí nad
následujícím sektorem, ale až nad některým z dalších sektorů. Nyní by tedy bylo nutné čekat další otáčku, než
čtecí (zapisovací) hlavy budou nad požadovaným sektorem, a pak by se situace znovu opakovala. Protože tento
způsob by velmi zpomaloval práci pevného disku, zavádí se tzv. faktor prokládání pevného disku. Jedná se o
techniku, při které nejsou data zapisována (a posléze čtena) do za sebou následujících sektorů, ale jsou během
jedné otáčky disku zapisována vždy do každého n-tého sektoru (faktor prokládání 1:n). Číslo n je voleno tak, aby
po přečtení a zpracování dat z jednoho sektoru byla čtecí (zapisovací) hlava nad dalším požadovaným sektorem.
Při vypnutí počítače (a tím i pevného disku) se pevný disk přestává otáčet. Tím přestává existovat tenká vrstva, na
které se pohybují čtecí (zapisovací) hlavy a vzniká riziko jejich pádu na disky. Tento pád by totiž mohl jednotlivé
disky poškodit. Proto v okamžiku, kdy má pevný disk ukončit svou činnost, je nezbytné, aby čtecí (zapisovací)
hlavy byly přemístěny do zóny, která je speciálně uzpůsobena k jejich přistání. U starších pevných disků bylo
nutné vždy před vypnutím počítače provést pomocí nějakého programu tzv. zaparkování diskových hlav, tj. jejich
přemístění na patřičné místo. Nové pevné disky již využívají tzv. autopark, který je založen na tom, že po vypnutí
pevného disku se pevný disk ještě chvíli setrvačností otáčí a tím vyrobí dostatek energie nutné pro přemístění hlav
do parkovací zóny. Pro tuto parkovací zónu bývá většinou vyčleněna nejvnitřnější stopa disku, protože je na ní
nejnižší rychlost.
Rozhraní pevných disků
Rozhraní pevných disků jsou zařízení, která zprostředkovávají komunikaci mezi pevným diskem a ostatními
částmi počítače. Rozhraní pevného disku určuje způsob komunikace a tím typ disku, který je možné k němu
připojit. Rozhraní ST506, ESDI, IDE, EIDE, SCSI.
Diskety (pružné disky, floppy disky):
- přenosná média pro uchování dat
- tvořeny plastovým kotoučem, na jehož povrchu je vrstva oxidu železa, celý kotouč uzavřen v obdélníkovém
pouzdře, vystlaném hebkým materiálem, které jej chrání před nečistotou a mechanickým poškozením a ve kterém
se kotouč při práci otáčí, v tomto obalu je vyříznutý tzv. čtecí otvor, kterým přistupuje čtecí a zapisovací hlava k
médiu
- záznam dat prováděn magneticky, jednotlivá data jsou zapisována do soustředných kružnic, tzv. stop (track), na
obě strany diskety, každá stopa je rozdělena ještě na tzv. sektory (sector), jež tvoří nejmenší úsek média, na který
je možné zapisovat, to znamená, že při zápisu na pružný disk jsou data zapisována po sektorech a poslední sektor
již nemusí být plně zaplněn, nová data mohou být zapisována opět od začátku dalšího sektoru, z toho vyplývá, že
ne všechny sektory jsou v případě plně nahrané diskety zcela zaplněny
- vlastní zápis prováděn s kódováním MFM, zatím se neobjevily (a asi ani neobjeví) pružné disky se kódováním
RLL
Velikost Hustota Stopy Sektory Strany Kapacita
sektoru
Kapacita
diskety
31/2" DD 0-79 1 až 9 0-1 512 B 720 kB
31/2" HD 0-79 1 až 18 0-1 512 B 1,44 MB
Double Density disketa s dvojitou hustotou záznamu
High Density s vysokou hustotou záznamu
TPI (Tracks Per Iinch) = počet stop na jeden palec, 31/2" HD je hustota 135 TPI
Mechaniky pružných disků:
- zařízení pro čtení a zapisování na pružné disky, dělí se podle velikosti (51/4", 31/2") a podle hustoty záznamu
(DD, HD)
První počítače PC/XT měly většinou osazeny dvě mechaniky pružných disků 51/4" DD. Jedna se používala pro
zavedení operačního systému a druhá pro spouštění aplikačních programů a čtení (ukládání) dat. Později se začaly
objevovat první pevné disky. Počítače PC/AT byly zpočátku vybaveny jednou mechanikou 51/4" HD a pevným
diskem. Později se začaly více prosazovat mechaniky 31/2", takže počítače byly osazovány jednou mechanikou
51/4" HD a jednou mechanikou 31/2" HD. Dnes se u počítačů PC používají zejména 31/2" HD mechaniky.
Mechaniky pružných disků jsou připojeny k řadiči pružných disků (FDD controller), který řídí jejich činnost.
Řadič pružných disků bývá umístěn buď společně s řadičem pevných disků a popř. I/O kartou na samostatné
desce, která je potom zapojena do některého ze slotů rozšiřující sběrnice, nebo nověji bývá integrován přímo na
základní desce počítače. Standardní řadič podporuje připojení max. 2 mechanik pružných disků. Připojení
disketových mechanik k řadiči je provedeno pomocí plochého kabelu se 34 vodiči.
Tento kabel má zpravidla 5 konektorů:
1 pro připojení k řadiči
2 pro připojení mechaniky
1 pro případ zapojení jako první mechaniky (v MS-DOSu A:)
1 pro případ zapojení jako druhé mechaniky (v MS-DOSu B:)
Propojení řadiče s druhou disketovou mechanikou je provedeno přímo (1:1), tj. kontakt 1 je na řadiči spojen s
kontaktem 1 mechaniky, kontakt 2 s kontaktem 2 atd. Propojení první mechaniky již není (1:1), ale propojující
kabel je překřížen. Podle tohoto překřížení je tedy rozlišeno, která mechanika je první a která je druhá.
Vlastní čtení popř. zápis z pružného disku v mechanice probíhá ve třech krocích:
- vystavení čtecích (zapisovacích) hlav na požadovanou stopu pomocí krokového motorku
- pootočení na příslušný sektor
- zápis (čtení) sektoru
CD-ROM
Původně audio nosič, firmy Philips a Sony, pouze čtení informací, až 650 MB programů a dat, data ukládána do
jedné dlouhé spirály podobně jako na gramofonové desce, spirála začíná u středu média a rozvíjí se postupně až k
jeho okraji, záznam pouze na spodní straně disku-jednostranný, délka celé spirály je zhruba 6 km a hustota dat v
ní uložených je konstantní.
Rychlost čtení spirály je v single speed mechanice asi 1,3 m/s. Rychlost otáčení CD-ROM disku není konstantní,
ale je kontinuálně přizpůsobována podle toho, zda se čtení provádí blíže kraji nebo středu disku. U středu disku je
rychlost otáčení vyšší (asi 500 otáček za minutu) a u kraje naopak nižší (asi 200 otáček za minutu). Toto
přizpůsobování otáček disku zaručuje, že data jsou čtena ze spirály konstantní rychlostí.
Přístupová doba u datových CD-ROM disků je potom závislá na čase nutném k regulaci otáček. Je tedy nevhodné
číst data uložená v různých částech disku, protože je neustále nutné přizpůsobovat rychlost otáčení. Tento
problém plně neodstraňují ani mechaniky s vyšší přístupovou rychlostí, i když samozřejmě mechaniky s vyšší
rychlostí čtení mají i nižší přístupovou dobu. Přístupová doba se u CD-ROM mechanik pohybuje od 100 ms do
300 ms.
Protože šířka stopy spirály je velmi malá, data jsou uložena s poměrně velkou hustotou a vlastní CD-ROM nosič
není ničím chráněn, je velká pravděpodobnost, že i při běžné manipulaci s CD-ROM diskem může dojít ke
špatnému přečtení některých uložených bitů. Proto informace uložené na médiu CD-ROM jsou silně redundantní
(nadbytečné) a mechanika má obvody realizující na základě těchto nadbytečných informací poměrně složité
algoritmy pro korekturu chyb vzniklých při čtení.
CD-ROM mechaniky se k počítači připojují pomocí:
• EIDE rozhraní (ATAPI: rozšíření normy ATA o příkazy pro práci s CD-ROM, streamery a dalšími periferiemi)
• SCSI rozhraní
• externího řadiče
Mechaniky CD-R (Compact Disk - Recordable)
Mechaniky CD-R jsou zařízení, jež dovolují provedení záznamu na disk CD-R, který je potom čitelný v běžné
CD-ROM mechanice.
Proces zaznamenávání dat na CD-R disk je velmi náročný na kontinuální přísun dat ze zařízení, z něhož záznam
(většinou pevný disk) do mechaniky CD-R provádíme. V případě, že CD-R mechanika nedostane požadovaná
data včas, dojde k přerušení záznamu na CD-R a tím ke zničení celého média. Rychlost záznamu na CD-R je
závislá na mnoha faktorech (rychlost počítače, rychlost pevného disku, ze kterého se záznam provádí, kapacita
operační paměti apod.)
Přenosové rychlosti
1x 2x 4x 8x 12x 16x 24x 32x 48x 52x
[kB/s] 150 300 600 1200 1800 2400 3600 4800 7200 7800
Mechaniky CD-RW
Mechaniky CD-RW (Copmact Disk - Rewritable) jsou určeny k záznamu nejen na disky CD-R, ale také pro
záznam na speciální disky CD-RW. CD-RW disky dovolují na rozdíl od CD-R disků, aby záznam byl přemazán a
proveden znovu. Přemazání však nemůže být prováděno libovolně, jako např. na pevném disku, ale pouze na
celém disku.
MultiSession-metoda postupného přidávání dat na CD ve více než jedné relaci (session). Jestliže jsou jednotlivé
session po-spojovaná, všechna data na multisession disku (pokud jsou čtena na multisession CD-ROM
mechanice), mohou být vidět jak jediná logická struktura. V každé sekci jsou uloženy informace o vypálených
souborech a informace pro CD-ROM mechaniky pro čtení dat. Tyto informace se nazývají lead bloky a zabírají 13
MB v každé sekci disku.Touto metodou je možné zajistit, že lze mazat jen části disku.
DVD-ROM DVD-R/W
Informace se snímá (nebo zapisuje, když pominu lisování) také laserem a data jsou nahrána také systémem pit a
land, DVD může být i oboustranné, laser není v infračerveném spektru, ale již ve viditelném (červená a jsou na
světě již první modré lasery) a hustota záznamu je více jak o 50% hustší.
CD-ROM DVD5
Rozteč stop 1,6 μm 0,74 μm
Min. rozměr pit 0,834 μm 0,40 μm (dvouvrstvý 0,44 μm)
Laser 780 μm 650-635 nm
Numeric aperture 0,45 0,6
Kódování 8: 14 16
Opravný kód CIRC RS-PC
Vzorkování audia 44,1 kHz až 96 kHz
Dynamika 98 dB až 146 dB
Kódování obrazu MPEG-1 MPEG-2
- změna kódování: u CD-ROM se z 8-mi bitů stávalo 14, ale u DVD již 16, to znamená, že na data a opravné kódy
je třeba stejné místo-polovina informace nahrané na DVD je "jalová" (silnější kódování kvůli zhuštění stop a
zmenšení rozměrů pitů, při kódování 8:14 by došlo k zvýšení výskytu chyb, dnes už výkonnější procesory, které
toto zhuštěné kódování tolik nezatíží)
- určeno pro záznam filmů a videa
- komprese MPEG-2, zvuk Dolby Digital (dříve nazývaný AC-3), data ISO 9660
- DVD-R s kapacitou 7,6 GB/215 min, přepisovatelná DVD-RAM s kapacitou 5,2 GB/147 min
- standardy pro lisovaná média: DVD5-4,7 GB/133 min, DVD9-8,5 GB/240 min, DVD10-9,4 GB/266 min,
DVD18-17 GB/481 min
- DVD9, 10 a 18: Díky zlepšené schopnosti ostření bylo možné použít záznam ve dvou vrstvách. Druhá (ze strany
laseru) je klasická, neprůhledná, ovšem první je poloprůsvitná a změnou ohniska laseru je tedy možné na jedné
straně DVD média umístit dvě vrstvy záznamu. Tím docházíme k definici DVD9. Je-li tato technologie použita na
obě strany média dostaneme DVD18 se čtyřnásobnou kapacitou. Logicky pak oboustranně umístěné DVD5 je
vlastně DVD10.
Stran Vrstev Kapacita [GB] Označení
1 1 4,7 DVD-5
1 2 8,5 DVD-9
2 1 9,4 DVD-10
2 2 17 DVD-18
- obsahují další přídavné informace (scripty): titulky a kapitoly, podpora různých verzí filmu, dětská pojistka,
pohledové úhly, poměr stran obrazu, vícejazyčný zvukový doprovod a titulky, rozlišení regionů
- formáty: DVD-R, DVD-RAM, DVD+RW, DVD-R/W, MMVF - MultiMedia Video Format
-tloušťka vrchní potiskové vrstvy, chránící záznamovou vrstvu (to je ta plocha, na kterou se umísťuje popis) také
není jednotná. Používá se 0,1mm, ale i 0,6mm a 0,3 či 0,4mm. Zdá se ale, že nakonec bude jako standard
používána vrchní vrstva o tloušťce 0,1mm (firma Sony).
Magnetooptické disky
záznam se provádí zaměřením laserového paprsku za současného působení magnetického pole, záznam probíhá
ve dvou fázích:
- nejprve se smaže místo, na které se bude záznam provádět (zapsání samých nul)
- v další otáčce (po smazání) se na příslušná místa zapíší jedničky
Fyzikální princip záznamu:
- laserový paprsek zahřeje bod na citlivé vrstvě nad Curiovu teplotu (teplota stanovená pro každý materiál, při níž
stačí pouze malá intenzita magnetického pole ke změně jeho magnetických vlastností).
- magnetickým polem příslušné orientace se změní zmagnetování bodu
- po ochlazení magnetizace zůstane
Fyzikální princip čtení:
- čtení se provádí laserovým paprskem nižší intenzity
- sleduje se stáčení paprsku Kerrovým efektem (elektrooptický dvojlom), který je závislý na magnetické orientaci
bodu
- vysoká životnost (desítky let, záznam na médium podmíněn zahřátím příslušného bodu disku, není nebezpečí, že
by mohlo dojít k nechtěnému smazání dat vlivem magnetického pole-silného permanentního magnetu,
reproduktoru)
- formát 31/2" i 51/4", kapacita od stovek MB až po jednotky GB
- připojení přes rozhraní SCSI
ROM paměti (Read Only Memory)
Paměti, které jsou určeny pouze pro čtení informací. Informace jsou do těchto pamětí pevně zapsány při jejich
výrobě a potom již není možné žádným způsobem jejich obsah změnit. Jedná se tedy o statickou, energeticky
nezávislou paměť určenou pouze ke čtení. Při výrobě tohoto typu paměti se používá nejčastěji některé z
následujících realizací paměťových buněk:
dvojice nespojených vodičů a vodičů propojených přes polovodičovou diodu:
• Hodnota logická jedna nemůže žádným způsobem přejít z adresového vodiče na vodič datový. Jedná se tedy o
buňku, ve které je permanentně uložena hodnota 0. V případě druhém hodnota logická 1 přejde z adresového
vodiče přes polovodičovou diodu na vodič datový. Toto zapojení představuje tedy paměťovou buňku s
hodnotou 1. Dioda je zapojena tak, aby hodnota logická 1 mohla přejít z adresového vodiče na datový, ale
nikoliv v opačném směru, což by vedlo k jejímu šíření po velké části paměti.
pomocí tranzistorů-technologie TTL
• Na datový vodič neustále přiváděna hodnota logická 1. Pokud dojde k vybrání adresového vodiče a tím k
umístění hodnoty logická jedna na tento vodič, tak v případě, že je tranzistor T spojen s tímto adresovým
vodičem, dojde k jeho otevření a tím k propojení datového vodiče se zemí. Na takto propojeném datové vodiči
se potom objeví hodnota logická 0 a tato buňka představuje uložení hodnoty bitu 0. U buněk, jejichž tranzistor
není spojen s adresovým vodičem, nemůže nikdy dojít k otevření tohoto tranzistoru a tím ani ke spojení
datového vodiče se zemí. V této buňce je tedy neustále uložena hodnota 1.
pomocí tranzistorů-technologie MOS
• Tranzistory připojené k napájecímu vodiči plní pouze úlohu rezistorů podobně jako u buňky v předešlém
případě. Samotná buňka pracuje na stejném principu, který byl popsán u buňky v technologii TTL.
Paměti Flash
- obdoba pamětí EEPROM
- lze naprogramovat, statické a energeticky nezávislé
- vymazání se provádí elektrickou cestou, jejich přeprogramování je možné provést přímo v počítači
PCMCIA (Personal Computer Memory Cards International Association)
- ustaveno v roce 1989, tento standard brzy přijalo asi 200 firem a dnes asi 600 společností
- původně standard pro rozšiřující paměťové karty a jejich sloty pro přenosné počítače, dnes rozhraní s
univerzálním použitím
- nezávislý na hardwarové platformě a operačním systému
- přenosné počítače až z 90%
- rozhraní PCMCIA vytváří sběrnici, na kterou je možné připojovat PCMCIA karty, sběrnice je kompatibilní se
sběrnicemi ISA, EISA, MCA, VL-bus i PCI
- rychlý a efektivní systém pro připojování různých periferií bez otevírání počítače, jednoduchá instalace
dovolující automatickou konfiguraci, není nutné manuální nastavování pomocí propojek (jumperů), umožňuje"hot
swap" (kartu je možné vyměnit za chodu počítače)
- stejná velikost 85,6 x 54 mm (šířka x délka) a liší se pouze svou tloušťkou
USB flash disky
- schopné například přehrávat soubory v MP3, které na ně uživatel uložil
- až 4 GB (americký výrobce Kanguru, přes 1600 dolarů)
- tvar klíčenky
- běžná kapacita 64 - 2048 MB
