Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maturitní otázka číslo 6: Software
(základní pojmy, skupiny, způsoby distribuce, právní aspekty)
Základní pojmy
Software
Pojmem software označujeme tu funkční část počítače, která je na rozdíl od hardwaru nehmatatelná.
Není sice hmotná, ale zato velmi podstatná. Samotný počítač, tedy tištěné spoje, obvody, rezistory a
magnetické plotny nejsou k ničemu, když nic nedělají. Něco dělat začínají až na základě instrukcí, a
software není právě nic jiného, než příkazy, instrukce a data, která ty pevné součástky uvedou do
činnosti. Software můžeme rozdělit do tří základních skupin. Systémové a servisní, programovací
jazyky a aplikační software (rozdělení viz. níže). Tyto skupiny tvoří postupným vrstvením i
prolínáním tzv. interface, neboli rozhraní mezi uživatelem (člověk) a počítačem (stroj).
Systémové a servisní programy:
Tvoří úplný základ celého interface. Komunikuje přímo s hardwarovými prostředky. Udává příkazy
procesoru a ten na základě příkazových tabulek rozhoduje o dalších sub-krocích požadovaného
procesu. Všechny instrukce jsou většinou směřovány nejdříve CPU a pak dále po sběrnici. Do této
skupiny patří také drivery (ovladače) všech skupin hardwaru. Jde o další sady instrukcí a adres
používané k ovládání daného kusu hardwaru.
Přehled skupin aplikačního softwaru:
Software, programy můžeme rozdělit do několika základních skupin podle jejich funkce a typu dat se
kterými pracují. Samotných druhů programů je samozřejmě mnohem víc, je jich tolik, kolik jich
vyžadují různé obory lidské činnosti. Najdeme celou škálu programů, které se rozdělení do základních
skupin zcela vymykají, jako například programy ovládající různá robotická zařízení, pomůcky pro
image-makery v módních salónech až po programy využívané policií či armádou (např. ovládání
složitých zbrojních systémů).
Textové editory (textové procesory)
Možná nejrozšířenější nástroj pro PC. V omezené podobě je implementován již v operačním systému.
Jedná se o nástroj určený k vytváření a manipulaci s textem (formátování, základy sazby), který jako
minimum dovoluje napsat text jako na psacím stroji s tou výhodou, že výsledná podoba nemusí být
finální. Dopustíme-li se v textovém editoru chyb, není žádný problém chybné písmeno, slovo, či celý
odstavec jednoduše vymazat a nahradit novým. To je však jen základ. Již napsaný text můžeme dle
typu editoru různě měnit a upravovat tak, aby byla výsledná podoba dobře čitelná. Například můžeme
měnit velikost a typ fontu, druhy zalamování a textové sloupce, vkládat tabulky, obrázky a
zvýrazňující symboly. Drahé a kvalitní editory dovolují základní DTP (níže).
Mezi nejznámější a nejrozšířenější textový editor patří MS Word ve verzích 98, 2000, XP poslední
2003. Program Word pracuje se svým vlastním datovým typem .doc. Jako alternativa je přímo ve
Windows přítomen Wordpad (zápisník), jednoduchý nástroj pro práci s .txt soubory. Mezi oblíbené
freeware (níže) programy patří součást balíku Open-Office 1.1.
DTP programy (sázecí program)
DTP programy jsou textovým editorům příbuzné, ale dělají trochu jiný kousek práce. DTP již
nevytvářejí žádný text, ale pracují s již vytvořeným a pod vedením šikovného člověka vytvářejí finální
podobu všech knih, časopisů, novin, letáků… atd. Noviny tedy dnes vznikají tak, že redaktoři vytvoří
ve svých textových editorech článek, či příspěvek, fotografové dodají fotky, redakční grafikové
ilustrační obrázky a grafy a vše se předá DTP oddělení, kde se vše složí tak, aby výsledná podoba
lahodila oku, noviny se dobře prodávali a dali se i dobře číst. DTP dokáže časopis zpřehlednit, ale
taky dokáže případnému čitateli dokonale znemožnit nalezení potřebné informace.
Je nutné připustit, že DTP jsou výsadou spíše počítačů značky Apple a i když se kvalita PC DTP
softwaru zlepšuje, stále si Macy (G4 a G5) dokážou udržovat náskok.
Mezi nejznámější sázecí program patři QuarkXPress, ale v poslední době se ho snaží nahradit
Microsoft se svým Publisher 2003. Stále se ještě používá Adobe Page Maker, i když už tak trochu
zapadá.
Tabulkový procesor (kalkulátor, spreadsheet)
Program umožňující sestavit libovolnou tabulku. Pracuje se systémem buněk, kde je každé buňce
přidělena souřadnice a je tedy možné používat systém odkazů. Buňky mohou obsahovat čísla,
matematické výpočty, text či speciálně formátovaná číselná data (datum, hodiny, měny). Například v
jedné buňce [A1] bude číslo 5 a v druhé [A2] hodnota 6. Do třetí buňky se pak vloží vzorec pro součet
např. a1+a2 a po uložení vzorce se v buňce objeví číslo 11. Ovšem tohle číslo není pevně dané a tak
když změníme hodnotu v jedné ze sčítaných (odkazovaných) buněk, změní se i hodnota buňky
výsledné. Tenhle geniální systém je v moderních tabulkových procesorech rozšířen o řadu funkcí a
stává se tak skvělým a užitečným nástrojem. Tabulku je samozřejmě možné graficky upravit a vyjádřit
grafem.
Tabulkové procesory se používají pro přehledné vyjádření dat všeho druhu, ceníky, kalkulace,
matematické, statistické a finanční výpočty.
Nejznámější zástupce je MS Excel ve verzích 95 až 2003. Konkurenci tvoří opět součást balíku Open-
Office 1.1.
Databáze
Databáze je vlastně kartotéka – evidence nějakých položek. Umožňuje evidovat cokoli – adresy lidí
(adresář) osobní údaje zaměstnanců (personalistika), jejich výplaty (mzdová agenda), zásoby
(skladové hospodářství), zboží na skladě (řízení obchodu), pacienty a jejich choroby (evidence
praktického lékaře), místenky, jízdenky, letenky atd. Prostě cokoli, co se skládá z jednotlivých
položek, které můžeme uvést na kartotéčním lístku.
Databázové programovací jazyky
Všechny výše uvedené databáze se programují v jednotlivých databázových jazycích. Jsou to
například dBase, Foxpro, Paradox, MS Access a český Winbase. Dají se ale použít i univerzální
programovací jazyky jako Borland Delphi, C++, Pacal atd. viz. níže. Výše uvedené databázové
programovací jazyky jsou sice určeny spíše profesionálům, ale mají také návrhářské moduly, které
dovolují vytvořit jednoduchou databázi (např. videotéku) i doma.
Programovací jazyky
Zjednodušeně jsou to programy, které umožňují vytvářet všechny ostatní programy (aplikace). Je jich
samozřejmě několik a každý se hodí na jiný typ aplikací a každý programátor má většinou svůj
favoritní, ve kterém se vyzná a umí s ním nejlépe pracovat. Běžný uživatel se s nimi dost
pravděpodobně nesetká, protože je jednoduše nepotřebuje.
Dnes nejpoužívanější a skoro univerzální je jazyk C a jeho nástavba C++, pro výuku nebo okrajové
(doplňkové) programovaní existuje Pascal v prostředí Delphi.
Programátoři s jazyky pracují tak, že daný problém, který je třeba vyřešit neboli zadanou úlohu
rozdrobí do základních příkazů a logických operací, které je počítač schopen pochopit, ty pak napíše
jako řadu příkazů – algoritmus – v textovém editoru k tomu určenému. Je to většinou obyčejný
textový editor rozšířený například o různé hlídací funkce, barevné označování dílů programu atd.
Neboli tzv. vývojové prostředí. Text je pomocí debugeru zkontrolován na formální a logické chyby a
pak kompilátorem převeden do jazyka počítače. Výsledkem je .exe soubor neboli aplikace.
Kreslení a úprava fotografií
Nejprve je třeba danou skupinu programů rozdělit podle druhu datových souborů a způsobu jejich
práce. Existují dva druhy grafiky. Bitmapová a vektorová. Bitmapový obrázek je vyjádření obrázku
pomocí souřadnic pixelů (bodů) a jejich barvy. Jedná se tedy o formát dokonalý pro fotografie a jiné
obrázky, ale jeho nevýhoda je velký objem. Naproti tomu vektorový obrázek je jednodušší a je
vyjádřen pomocí geometrických a analytických rovnic. Na kreslení a vytváření jednoduchých i
složitějších vektorových grafických prvků, například do novin slouží vektorové editory. Pro tvorbu
jednoduchých bitmap slouží nástroje, jako například kreslení. Pro úpravu již existujících bitmap jsou
nejlepší kvalitní fotografické editory. Rozdíl mezi vektorovými a bitmapovými editory je ve složitosti
výpočtů. Vhodná úprava fotografie může pomalejšímu stroji zabrat i půl hodiny, kdežto změnit
rovnici vyjadřující list palmy ve vektorovém editoru je otázkou sekund.
Programy pro úpravu bitmap a fotografií: Adobe Photoshop, Paint Shop Pro, Gimp.
Vektorové editory: Corel Draw, Zoner Calisto.
3D editory a animace
Speciální a velmi drahá skupina programů, které dokáží vytvořit prakticky cokoliv od 2D animací až
po složité renderingy (vykreslování) hradu zrcadlícího se na hladině jezera, vše ve 3D, reálně
osvětleno, pohybující se. Dnes už jsou těmito programy a odpovídajícími sestavami vybaveny všechna
filmová studia, protože vytvořit reálně vypadající, neexistující prostředí, kde se budou pohybovat
skuteční herci je nepoměrně levnější metoda a navíc mnohem efektnější. Kdo by neznal Matrix nebo
Shreka. Oba tyto filmy mají společné právě užití 3D programů.
Zástupci (vše nad 120 000 Kč): Cinema 4D, Maya (kolem 600 000), 3D Max atd.
CAD programy a simulace
Jedná se o spojení 3D editoru a uplatnění většiny fyzikálních zákonů. Pomocí těchto programů je
možné sestrojit dosud neexistující stroj, konstrukci nebo prostředí a testovat ho na různé podmínky.
Můžete tak sestavit novou střelnou zbraň a testovat ji na různé nálože ve střelivu + můžete simulovat
reakci například dřevěných dveří na takto vystřelený projektil. Tady se už ale dostáváme do sféry X00
000 Kč až 1 X00 000 Kč a můžou si je tak dovolit jen průmyslové školy, firmy a laboratoře.
AutoCAD, DesignCAD, Microstation, Pro/Engineer, I-DEAS…
Multimédia a výukové programy
Pojem Edutainment neboli vzdělání hrou je rozvíjející se odvětví softwaru. Dovoluje vcelku
nezatěžující formou dostat do hlavy například fyzikální zákony, chemii, biologii a třeba i základy
matematiky. Většinou se jedná o spojení herních a výukových prvků – Jan Amos Komenský má určitě
radost. Multimédia na počítači zahrnují vše co se zábavy týká. Jednotlivé programy a potřebné kodeky
dovolují uživateli poslouchat hudbu, prohlížet si obrázky z dovolené a třeba i sledovat film v
původním znění s titulky. Existuje spousta možností, jak využít počítač jako zábavné centrum a o to
se snaží velká spousta programů jako přehrávače, internetová radia, TV-tunery, a dokonce i
elektronické formy knih.
Hry
Krátký pojem, který spojuje velkou část již uvedených programů. Je znám názor, podle kterého
jedinou pravou podstatou existence počítačů jsou právě hry. Dnes se jedná o vyspělé a velmi složité
programy, jejichž vývoj zabere roky a celé týmy specialistů a programátorů. Nevadí, že doba potřebná
pro překonání hry je většinou jen zlomek doby výrobní. V herním průmyslu se dnes točí jedny z
největších peněz vůbec a tak není divu, že jich je takové množství. V hráčské komunitě existují určitá
hodnotící pravidla, podle kterých se určují kvality hry a její poptávka.
Komunikační programy
Tady se trochu dotýkáme tématu Internetu. Jednoduše jde o programy sloužící k rychlé a snadné
komunikaci po síti nebo Internetu. Jde o takzvané ICQ a věřím, že jsou velmi rozšířená a navíc se jimi
zabývá jiná část.
Viry a antiviry
Programy z první skupiny fungují stejně, jako jejich biologičtí předkové. Malé a většinou pěkně
fikané prográmky, které se navážou na hlavní řetězec hostitelského programu a při jeho spuštění se
provede i virus sám. Tedy hlavně se rozmnoží. Samotný program ale neničí, protože by ho to
prozradilo. A v určený čas (datum nebo doba, kdy napíšete ve Wordu slovo babička) se spustí
většinou destrukční nebo žertovná funkce viru. Může vám zničit váš harddisk tak, že ve správné
frekvenci rozkmitá čtecí hlavici a ta pak narazí do ploten v rychlosti 7200 otáček za minutu (sakra
rychlost) a nebo vám na obrazovku napíše jméno autorovy babičky.
Programy z druhé skupiny pomocí několika různých metod virus v počítači odhalí a infikované
soubory uloží do karantény (hlídá IO kanály souborů). Může je i vyléčit a nebo bezpečně smazat. Pro
správnou funkci antiviru je třeba aktualizovat jeho databázi virových řetězců.
Utility
Rozsáhlá skupina programů, pomocí kterých sice nic nevytvoříme, ale znatelně nám zjednodušují
práci s počítačem. Jsou to například Diskové manažery, kontrola a optimalizace (defragmentace)
pevného disku, Čistící programy – hledají a mažou nepotřebné, staré a duplicitní soubory a položky v
registru, prohlížeče a konvertory grafických souborů i jiných, diagnostika hardwaru, komprimační
programy, speciální „urychlující“ ovladače např. grafických karet, atd.
Způsoby distribuce aneb jak se k softwaru dostat:
Komerční software
Jedná se o běžně vyvíjené programy použitelné ve všech oborech lidské činnosti. Za jejich tvorbou
stojí většinou tým programátorů a za jejich distribucí tým managerů a právníků. Nejjednodušší cesta k
němu dnes vede skrze internet a on-line objednávku. Program (výrobek) dostanete buď poštou na
nějakém mediu (DVD, CD, disketa) anebo opět pomocí internetu downloadem z firemní stránky. V
tom případě si musíte koupit klíč k odemknutí stažené verze programu. Při prvním spuštění musíte
potvrdit smlouvu tzv. EULA. Mnoho lidí (skoro nikdo) jí sice nečte, ale obsahuje většinou velmi
jednostranně výhodnou dohodu mezi uživatelem a autory. Jednoduše všechny možné chyby a nehody
jsou váš problém, ale vše je jejich majetek.
Shareware
Je formou demoverze programu. Je sice zadarmo, ale má nějak omezenou činnost. Například časem,
zablokovanými funkcemi, nemožností ukládat atd. Jedná se sice o plnohodnotný program, ale protože
si chce autor nebo tým něco vydělat, jednoduše ho upraví tak, aby jste si ho mohli vyzkoušet, ale
rozhodně ne plnohodnotně využívat. Za možnost užívat plnou verzi zaplatíte něco kolem 300 – 1500
Kč převodem s tím, že dostanete registrační klíč (12 – 15 místné heslo), kterým si plnou verzi
odemknete.
Freeware
Tohle je už plnohodnotný program, který dostanete zadarmo, ale autor nebo tým autorů si vyhrazuje
právo na uvedení svého jména a úpravy v programu. Celé podmínky jsou uvedeny v mezinárodní
úmluvě o freewaru. Odsouhlasíte je stejně, jako EULU, jen s tím rozdílem, že jsou trochu volnější a
nezavazují vás tolik. Freeware je jinak rozšířený koníček a po celém světě probíhají freewarové
soutěže programátorů v různých oborech. Vzniká celá spousta skvělých produktů a některé jsou i
velmi užitečné či zábavné.
Public Domain neboli Open Source
Tento druh programů by se dal nazvat celosvětově vařené programy. Jsou to programy, do jejichž
kódu může zasáhnout každý v rozsahu určeném instrukcemi u programu. Jsou dodávány se zdrojovým
kódem a vývojovými nástroji k jejich úpravě. K nejznámější patří bezesporu operační systém Linux v
mnoha provedeních, jako sok Windows. Na internetu jsou různé Open-Source projekty, do jejichž
vývoje může zasáhnout kdokoliv. Za dobrý nápad a programovou strukturu je autor ohodnocen
přidáním jeho jména do credits (autoři).
Licencování
U větších produktů, jako například kancelářské balíky nebo CAD systémy, se už program ani
neprodává, ale přidělují se licence na užívání produktu. Software se tedy nestane vaším majetkem, ale
je vám propůjčen za daný obnos na neomezenou dobu a vy jej smíte využívat v rozsahu daném
smlouvou.
Multilicence
Pro kanceláře nebo školy je výhodné koupit (pokud tedy software kupují legálně) multilicence na
daný produkt. Jedná se o povolení užívat legálně software pro daný počet počítačů, přičemž se cena za
jednu licenci úměrně snižuje. Za jednu tak tedy zaplatíte 1500 Kč, ale za dvě už jen 2900 Kč a za
deset 12000 Kč.
Uptade, Patch a číslování verzí
Ve vydaném programu se ještě většinou vyskytují chyby, nepřesnosti a nebo je možné něco udělat
lépe, hezčeji, upraveněji, rychleji atd. Na opravu zjevných chyb (tank má místo děla strom) vycházejí
patche, neboli záplaty. Malý prográmek, který projde spouštěcí soubor, pomocné aplikace, knihovny a
soubory s daty a něco přepíše támhle, něco smaže tady a něco přidá onde. Výsledkem je odstranění
chyby. Pokud chce autor do programu něco přidat (tank bude mít i protipěchotní kulomet) vydá tzv.
update. Opět malý instalační prográmek, který hlavně přidává a mění. Patchovaná nebo updatovaná
verze změní většinou číslo. Na začátku má program označí třeba 0.5A - zpola hotový zkušební
produkt (alfaverze) nebo 0.9B, jedná se tedy o skoro hotový produkt (betaverze) nakonec vyjde verze
1.0 (čerstvá finální verze). Pak se přijde na pár chybek a vyjde patchV1.00_V1.25 – druhé číslo
označuje novou verzi. Čím menší číslo se změní, tím je změna menší.
Patenty
Proč patenty ne
V současné době je Evropa velmi blízko rozšíření patentů i na software, obchodní metody,
intelektuální postupy atd. Mnoho společností, specialistů i jednotlivců se ale shoduje na tom, že toto
by bylo špatné rozhodnutí a je třeba dát Evropské Komisi najevo, že Evropa nechce podlehnout tlaku
obrovských společností snažících se rozšíření patentového systému prosadit.
Odborníci z oboru ekonomie a vrcholoví manažeři mnoha velkých firem o patentech soudí, že
omezují svobodný trh založený na soutěži, vyzdvihují velké giganty a utápějí malé a střední firmy.
Samozřejmě na druhé straně je zde také skupina lidí silně lobujících za zavedení patentového systému
i pro software -- z obrovských společností, které vlastní mnoho patentů.
Abychom viděli co takové zavedení patentů znamená, musíme se podívat na současnou Ameriku. Zde
softwarové patenty platí, stejně tak jako patenty na intelektuální postupy. Patentové ,,štrapácie``
kolem formátu GIF jsou dobře známé. Společnost Unisys má patent na kompresní algoritmus LZW a
v jistou chvíli začala požadovat licenční poplatky za každou vytvořenou kopii obrázku ve formátu
GIF, protože GIF kompresního algoritmu LZW využívá.
Tvůrci GIFu, kteří původně nic takového nezamýšleli se ocitli zcela mimo hru. Je důležité si
uvědomit jaké nebezpečí patenty na algoritmy skrývají. V Americe to v současnosti vypadá tak, že
musíte velmi dobře dávat pozor na to, jaké výpočetní postupy používáte, jinak riskujete že vás někdo
později zažaluje nebo po vás bude požadovat odvádění poplatků za váš produkt. V podstatě nikdo si v
Americe v současnosti při vývoji software nemůže být jist.
Patenty také velmi výrazně omezují pokrok a inovaci, protože vždy když se objeví nějaký nový
výpočetní postup, je zablokován patentem a je omezeno jeho použití. Mnoho firem tak ve svých
produktech musí používat podřadné metody jako důsledek softwarových patentů. Nyní si představte
absurdní situaci která by nastala pokud by si někdo nechal patentovat operaci "+". Tedy sčítání. Zdá
se vám to nesmyslné, nemožné a absurdní? Pak věřte že operace XOR byla patentována. Jedná se o
operaci podobnou sčítání, bez které by žádný současný počítač nemohl fungovat!
Na podobnou situaci ale narážíme i u dalších moderních algoritmů. Např. zvukový formát MP3, který
se díky skvělému kompresnímu poměru široce rozšířil, je patentován a za vytváření kopií v tomto
formátu bylo dlouho požadováno odvádění poplatků! Díky všeobecnému nátlaku byla nakonec
licence zmírněna a pro nekomerční použití není nutné za kompresory ani přehrávače MP3 platit.
Otázkou ale zůstává, jestli je opravdu ta nejlepší cesta spoléhat na svědomí těch co patent získali,
pokud ho může získat skoro každý.
Jako poslední příklad uvedu zneužití patentu a WWW Konsorcia společností Microsoft. Toto
reprezentuje velmi velké nebezpečí a je to klasická ukázka jak moc škodlivé patenty můžou být.
Microsoft přemluvil W3C k přijmutí CSS (kaskádové styly) za standard a hned na to si je nechal
patentovat. Vznikla tak absurdní situace, kdy za standard bylo přijato něco, co měla právo používat
pouze jedna společnost a libovolně s tím nakládat. Kdyby Microsoft nepodlehl veřejnému nátlaku na
uvolnění CSS, mohl libovolně omezovat konkurenci, která by neměla žádnou šanci na obranu,
protože patentovaná technologie již byla přijata za standard.
Na výše uvedených příkladech je jasně vidět, že softwarové patenty inovaci nijak nepodporují, ale
spíše ji výrazně brzdí. Dále upřednostňují velké giganty a ničí malé a střední společnosti. Na tomto
faktu se shodují téměř všichni ekonomové.

 
 

 

Portrét



Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< květen / 2020 >>