Maturitní otázka číslo 12: Internet
(Internet, elektronická pošta a další internetové komunikační služby)
Historie Internetu
• ARPANET byla zárodečná síť, vytvořili ji v USA lidé z akademické sféry za peníze vojáků, které tekly skrze grantovou
agenturu ARPA (Advanced Research Projects Agency). Robustní počítačová síť, schopná přežít útok nepřítele.
› dočasné protokoly musely být nahrazeny "rutinními" protokoly (1983 vznik protokolů TCP/IP)
› ARPANET mohla začít využívat celá akademická sféra, různé školy již měly své sítě
› k ARPANETu se začaly připojovat tak, že s ním propojily celé své sítě, na ARPANET se postupně nabalovaly další a
další sítě, výsledkem byla soustava vzájemně propojených sítí (internetwork, zkráceně INTERNET)
• Od roku 1986 Internet financován akademickou sférou skrze grantovou agenturu NSF (National Science Foundation),
páteřní sít NSFNET.
› pouze akademické instituce, žádné komerční
• Počátkem 90. let začíná financování na komerční bázi.
› dnešní podoba Internetu
– Internet je soustavou vzájemně propojených (dílčích) sítí
– jednotlivé dílčí sítě jsou provozovány na komerčním základě za účelem poskytování přístupu
– poskytovatelé přístupu (ISP, Internet Service Providers)
– provideři mohou být propojeni hierarchicky, upstream provider poskytuje tzv. konektivitu svému downstream
providerovi
Vlastnické vztahy
– nemá žádného jednotlivého vlastníka
– své vlastníky mají jednotlivé dílčí sítě - vlastní je provideři, event. jde o privátní dílčí sítě, například akademické, firemní ...
Co znamená připojit se k Internetu?
– najít (vybrat si) vhodného providera a propojit se s jeho dílčí sítí, tím uživatel získá přístup k dílčí síti providera
– díky propojení dílčí sítě providera se sítěmi ostatních providerů získá uživatel přístup k tomu, co dohromady tvoří Internet
– neexistuje jeden konkrétní subjekt zodpovědný/oprávněný jednat za Internet, v Internetu se rozhoduje na principu konsensu
zainteresovaných stran
Rozvoj Internetu v ČR
• Do 1995:
› Internet v ČR byl téměř výlučně akademický , neexistovali (skuteční) komerční provideři, EuroTel měl exkluzivní
licenci na poskytování datových služeb, bylo možné získat pouze licenci na poskytování přístupu k Internetu uzavřené
skupině uživatelů - akademickým institucím (CESNET), členům určité organizace (CONET)
• Od 1995:
› vznikají skutečně komerční provideři, mohou nabízet své služby komukoli (široké veřejnosti) na základě licence
• V roce 1998:
› více jak 150 ISP
• domény v ČR
– správou ccTLD domény .cz je pověřeno sdružení CZ.NIC z.s.p.o., jeho pověření pochází od IANA, resp. ICANN
– CZ.NIC rozhoduje o tom, jaká jsou pravidla pro tvorbu domén 2. úrovně
– listopad 1997: uvolnění pravidel pro registraci domén pod ccTLD .cz
– princip "first come, first go"
– musí být 2 funkční nameservery
– dvoupísmenná jména domén 2. úrovně nesmí kolidovat se jmény TL domén
– září 1999: za registraci domén se skutečně platí 1600,- Kč za zřízení a 1 rok provozu, dále 800,- Kč za rok
• Internet zdarma v ČR
– týká se pouze komutovaného (telefonického) připojení, jedna složka nákladů (platby providerovi, za komutované
připojení) klesá až na nulu, stále zůstávají poplatky za telefon
– srpen 1998: služba VOLny.cz, 1. internet zdarma v ČR
– dnes celkem 6 poskytovatelů "Internetu zdarma" Contactel, CTc (IOL), Kiwwi, VOL, WorldOnLine, Centrum
– každý poskytovatel Internetu zdarma má určitý počet registrací - klientských účtů, nejsou příliš směrodatné pro určení
počtu uživatelů - kvůli duplicitám resp. tomu, že nemusí být skutečně využívány, konkrétní počty obvykle nejsou
zveřejňovány
– poskytování "Internetu zdarma" je částečně hrazeno z provizí, které provideři dostávají od telekomunikačních operátorů
internet vs. Internet
– internet (internetwork) je obecně jakákoli soustava vzájemně propojených sítí, internetů je mnoho, internety mají své
vlastníky
– Internet vlastní jméno jedné konkrétní soustavy vzájemně propojených sítí, Internet je pouze jeden, Internet jako celek
nemá žádného vlastníka, své vlastníky mají jen dílčí sítě které dohromady tvoří Internet
Princip fungování
– používá technologie, které se dohromady označují jako rodina protokolů TCP/IP (TCP/IP protocol suite)
– ve skutečnosti je to celá tzv. síťová architektura, zahrnuje představu o počtu vrstev, o jejich významu a roli, a také konkrétní
protokoly
– vrstvy jsou 4, každý protokol se vždy "týká" určité vrstvy, na jedné vrstvě může "fungovat" více protokolů, každý z nich
plní jiný úkol, nebo plní stejný úkol jiným způsobem atd.
– rodina protokolů TCP/IP dnes obsahuje přes 100 různých protokolů
– rodina protokolů TCP/IP obsahuje protokoly které pokrývají:
› přenos dat (protokoly IP, TCP, UDP)
› manipulaci s adresami
› fungování služeb (aplikací), např.:
▫ el. pošta: SMTP, RFC822
▫ web: HTTP, HTML
▫ přenos souborů: FTP, NFS
▫ přístup k adresářům: LDAP
– protokoly jsou definovány standardy Internetu - dokumenty RFC (STD)
– nové protokoly neustále vznikají
Princip maximální snahy "best effort"
– přenosová část sítě se maximálně snaží vyhovět všem požadavkům, které jsou na ni kladeny
– pokud se jí to nedaří, má právo krátit požadavky (limitovat, ignorovat je, nevyhovět jim, …) např. pozdržet přenášené
pakety do doby, než je bude moci zpracovat, může i zahazovat pakety, které vůbec nedokáže zpracovat
– "měří všem stejně", nepracuje s prioritami
– je praktickým důsledkem použití paketového přenosu a přístupu ke spolehlivosti
– alternativa: garance služeb (QoS, Quality of Service) QoS nabízí telekomunikační sítě
– sítě fungující na principu "best effort" jsou mnohem efektivnější (i ekonomicky) než sítě nabízející QoS
– kdyby Internet poskytoval QoS, byl by mnohem dražší než dnes a méně rozvinutý
– nevýhoda:
› vadí to multimediálním přenosům - potřebují dostávat svá data: s malým zpožděním, s pravidelným zpožděním, týká
se to například přenosu živého obrazu či zvuku (aplikace VOIP, TV vysílání, rozhlas, video-on-demand)
› možná řešení:
▫ "kvantitativní": zvyšování disponibilní kapacity, fungování na principu "maximální snahy …" zůstává
▫ "kvalitativní": zavedení podpory QoS, fungování na principu "maximální snahy …" je nahrazeno jiným
způsobem fungování, zlepšení je garantované, ale drahé a obtížné
IP adresy v Internetu
– každý počítač musí být vybaven unikátní číselnou adresou
– jsou 32-bitové
Proč DNS?
– IP adresy stačí k jednoznačné identifikaci uzlů a pro fungování přenosových mechanismů , ale jsou málo mnemonické
– v některých speciálních situacích a pro některé účely nepostačují (aliasy, dynamicky přidělované IP adresy)
– pro některé účely nejsou vhodné (když je potřeba "oslovit" poskytovatele určité služby, ne konkrétní uzel, pro flexibilní
doručování elektronické pošty ("na doménu") , ….. když hrozí přečíslování …)
– nevypovídají nic o povaze/určení/umístění uzlu
– DNS je řešení, které umožňuje používat symbolická jména místo číselných adres (Domain Name Systém)
– zahrnuje:
› pravidla pro tvorbu jmen a fungování celého systému založená na principu domén
› databázi symbolických jmen a jim odpovídající číselných adres
› převodní mechanismy pro převod mezi symbolickými a doménovými jmény
Doména
- prvek v rámci hierarchického členění jmenného prostoru
- není apriorně stanovena ani hloubka, ani košatost hierarchie (stromu)
- je předepsán charakter domén nejvyšší úrovně tzv. TLD domén (Top Level Domén)
- existují ccTLD (country code TLD), odpovídající státním útvarům, tvar dle normy ISO-3166
.cz pro ČR, .sk pro Slovesko, .us pro USA, .ru pro Rusko
- existují gTLD (generic TLD), vyjadřující charakter subjektu
.edu pro školské instituce, .com pro komerční organizace, int, .net, .gov, .mil, .org, .arpa
- dceřinné domény-doména druhé úrovně
Name servery, domény a překlad doménových jmen
– plně kvalifikovaná doménová jména jsou celosvětově jednoznačná
– v rámci Internetu existuje převodní mechanismus, zajišťující převody
symbolické doménové jméno >>> číselná IP adresa
číselná IP adresa >>> symbolické doménové jméno
– tento mechanismus je součástí systému DNS (Domain Name System)
› lze si jej představit jako velkou distribuovanou databázi, jejími uzly jsou tzv. name servery
› name server zná IP adresy všech uzlů, kterým bylo v dané doméně přiděleno symbolické jméno
› každá doména má svůj name server a ten poskytuje službu spočívající v převodu jmen na IP adresy
› name servery jsou uspořádány do stromu, stejně jako samotné domény
URL = Uniform Resource Locator
– většina Internetových služeb potřebuje mít možnost identifikovat různé druhy objektů (zdrojů), např. souborů, WWW
stránek, uživatelských poštovních schránek a to jednoznačně, v rámci celého Internetu
– symbolická doménová jména na to nestačí, protože identifikují jednotlivé uzly jako celky (a nerozlišují objekty v rámci
uzlů)
– ukazatel URL obsahuje 3 složky:
› dresu uzlu - symbolickou doménovou adresu, ev. i číselnou IP adresu
› relativní adresu objektu v rámci uzlu a jeho jméno např. jméno souboru a přístupovou cestu k němu
› identifikaci typu objektu - ve skutečnosti jméno protokolu, pomocí kterého je nutné objekt „zpracovat“ (načíst)
Připojení - ISP - dialup, ISDN, ADSL, WiFi, optická pojítka
– k Internetu lze připojovat: samostatné počítače, celé lokální sítě, malé i velké, celé rozlehlé sítě
– přípojky mohou být:
› tzv. pevné (trvalé) nabízí možnost přístupu z/do Internetu trvale, 60/24/7/365, (téměř) nutné pro provozování
vlastních serverů, např. WWW
› komutované přístup do Internetu se zde zřizuje dočasně, až v okamžiku skutečné potřeby a poté je zase zrušen,
analogová tel. linka, ISDN
› mobilní připojený počítač se může pohybovat i během svého připojení, připojení přes síť GSM
– způsob zpoplatňování (tarifikace)
› v závislosti na čase: komutované připojení
› podle objemu přenesených dat: pevné (trvalé) a mobilní připojení
› paušálně: bez ohledu na dobu připojení a objem přenesených dat, pevné (trvalé) a mobilní připojení
Komutované připojení jednoho počítače
– vyžaduje: telefonní modem, komunikační SW, zřízení „přístupového účtu“ u providera - znalost jména, hesla a telef. čísla
na modemy providera
– kvalita a rychlost komunikace je dána možnostmi veřejné telefonní sítě na analogové lince max. 33,6 kbps, při připojení na
digitální ústřednu max. 56 kbps (pouze ve směru k uživateli, v opačném směru jen 33,6 kbps)
– počítač uživatele se stává logickou součástí sítě providera - dostává přidělenu adresu, která patří do této sítě, číselnou IP
adresu i symbolické doménové jméno, tato IP adresa může být pokaždé jiná
– pošta pro uživatele se hromadí na poštovním serveru providera
– součástí „přístupového účtu“ bývá jen jedna adresa a jedna poštovní schránka s omezeným objemem
– typické je zpoplatňování podle času - podle délky připojení
Pevné připojení celé sítě
– - náklady na připojení:
▫ za trvalou přípojku dle její technické podstaty
▫ za pevný datový okruh telefonního typu: dle tarifů SPT Telecom
▫ za mikrovlnné spojení: dle konkrétních podmínek
▫ za přístup k Internetu
▫ měsíční (roční) paušál - bez omezení provozu
▫ podle objemu skutečně přenesených dat tzv. "počítaná" přípojka
– tzv. "bundle" - vše je nabízeno dohromady, přípojka i přístup
› - vhodnost přípojky:
▫ - pro „větší“ uživatele např. pro připojení celých sítí k Internetu
▫ - pro trvalou dostupnost
▫ - pro poskytování vlastních služeb
▫ - záruky kvality dnes jsou i na připojení k Internetu poskytovány záruky kvality, tzv. SLA (Service Level
Agreement), obvyklé v telekomunikacích např. že nebude měsíčně více výpadků jak 2 hodiny, jinak poskytovatel
platí penále
ISDN (Integrated Services Digital Network)
– jde o „další vývojovou fázi veřejné telefonní sítě“, nabízí se datové kanály á 64 kbps, má (téměř) vlastnosti trvalého
připojení, lze použít pro připojování jednotlivých počítačů i celých sítí, pro intenzivnější využívání příliš drahé
Kabelové přípojky
– využívají se rozvody kabelových televizí, ne všechny lze použít, musí být obousměrné, jde o pevné připojení
Sítě FWA (Fixed Wireless Access)
– stacionární (nemobilní) buňkové sítě, v pásmu 3,5 GHz úzkopásmové, v pásmu 26 GHz širokopásmové
Připojení pomocí družicových spojů
– technologie VSAT - tam i zpět přes družici
– technologie DirecPC - tam „po zemi“ (telefonem), zpět přes družici
Technologie xDSL
– snaží se „vytlouci maximum“ ze stávajících telefonních přípojek, např. až několik Mbps, ADSL (asymetrické DSL)
"Powerline"
– připojení k Internetu po rozvodech 220 V, zatím v pilotních projektech
Wi-Fi (nebo také Wi-fi, WiFi, Wifi, wifi)
Je zkratka anglického termínu „Wireless Fidelity“ (bezdrátová věrnost, slovní hříčka vůči Hi-Fi). Wi-Fi je standardem pro
lokální bezdrátové sítě (Wireless LAN, WLAN) a vychází ze specifikace IEEE 802.11, cílem Wi-Fi sítí je propojení
přenosných zařízení navzájem a do (např. firemní) sítě LAN, ale velmi často je také využíváno k bezdrátovému připojení do
sítě Internet, kompatibilutu zařízení zaručuje certifikační proces; zařízení, která tuto certifikaci získala, bývají označena logem
wi-fi aliance.
Optická pojítka
Mobilní přístup k Internetu
Sítě GSM (Global System Mobile):
• 1. generace – analogová u nás systém NMT 400 (provozuje EuroTel)
• 2. generace – digitální v pásmu 900 a 1800 MHz, u nás Eurotel, Paegas a Oskar, standardní rychlost přenosu dat: 9,6
kbps
• 2,5. generace systém EDGE, až 384 kbps
• 3. generace – digitální yšší frekvence (2 GHz), širší přenosové kanály, větší rychlosti, další služby
Platí se podle (časové) délky připojení, relativně velmi drahé a pomalé nebo paušálně bez jakéhokoli omezení.
Služby Internetu - klasifikace
Existuje více kritérií, podle kterých lze služby Internetu dělit:
1. z hlediska jejich fungování
▫ služby pro distribuci informací
۰ umožňují rozesílat (komukoli) to, co odesilatel považuje za vhodné doručit
۰ např. elektronická pošta
▫ služby pro zpřístupnění informací
۰ umožňují uživateli „dojít si“ pro takové informace, jaké potřebuje
۰ např. WWW, Gopher, FTP
▫ služby typu „information push“
۰ umožňují rozesílat uživatelům takové informace, jaké si oni sami předem určí (objednají)
۰ např. Pointcast, Marimba, kanály MS Exploreru ..
2. služby komunikačního charakteru
▫ služby pro individuální komunikaci
۰ v psané formě
▫ nikoli v reálném čase (elektronická pošta)
▫ v reálném čase (chat, talk, IRC)
۰ v mluvené formě (Internetové telefonování)
▫ služby pro skupinovou komunikaci (diskusi mezi více lidmi na konkrétní společné téma)
۰ v psané formě, elektronické konference, jde vlastně o způsob využití elektronické pošty, síťové noviny (netnews,
USENET)
– služby pro vyhledávání osob - udržují databáze údajů o osobách (např. jejich e-mailových adresách) a umožňují v nich
vyhledávat, např. služby WHOIS, CSO, X.500
– služby pro vyhledávání souborů - prohledávají tzv. FTP archivy, pamatují si kde je jaký soubor, a pak dokáží podat
informace o jeho umístění, např. Archie, Nosey Parker
– služby pro plnotextové vyhledávání - všímají si obsahu dokumentů textového charakteru a umožňují plnotextové
vyhledávání „na dálku“, např. služba WAIS
– ostatní služby: umožňují například testovat dostupnost uzlů (PING), trasy přenosu (TRACEROUTE), zjišťovat údaje o
adresách (NSLOOKUP) atd.
Trend Internetu: konvergence služeb
Dříve: používaly se samostatné a úzce specializované služby, bylo dosti obtížné je používat (rozumět jim, ….).
Dnes: používá se jen několik málo značně univerzálních služeb, které se ovládají velmi intuitivně.
Architektura služeb
Většina služeb Internetu má architekturu klient/server:
- předpokládá dvoučlennou dělbu práce:
• server - ten, kdo určitou službu poskytuje
• klient - ten, kdo službu využívá („konzumuje“)
- klientský program (klient) je program, jehož prostřednictvím člověk-uživatel využívá určitou službu
Příklad: služba WWW
• WWW server „má u sebe“ jednotlivé stránky, na požádání je pošle klientovi
• WWW klient (též: prohlížeč) na popud uživatele si „říká“ serveru o jednotlivé stránky, zobrazuje uživateli obsah
WWW stránek
Příklad: elektronická pošta
• poštovní server zajišťuje transport zpráv
• poštovní klient zprostředkovává čtení a psaní zpráv
Elektronická pošta
- služba
- může být realizována různými způsoby, v různém prostředí
- existují různé "koncepce" elektronické pošty - liší se formátem zpráv, adresami, způsobem přenosu zpráv, obecně
jsou vzájemně nekompatibilní
- pro možnost vzájemné spolupráce vyžadují existenci poštovních bran
- protokol SMTP, který zajišťuje přenos zpráv
- stejná koncepce může být použita i jinde (mimo Internet)
- není proprietární=není "vlastněná" žádnou firmou, vychází z plně otevřených standardů
- rychlá - časy doručování se měří na minuty a sekundy
- laciná
- pohodlná - automatizace
- efektivní - hromadné zprávy, provázáno s jinými aplikacemi
- funguje „off-line“ způsobem - nevyžaduje současnou aktivitu komunikujících stran ve stejném čase
- univerzální přenosový mechanismus - libovolné přílohy
- filosofie SMTP pošty
- původně vznikla jako velmi jednoduchá služba
- další vlastnosti a schopnosti se přidávaly teprve postupně, po ověření jejich účelnosti a funkčnosti
- architektura SMTP pošty
- vychází z modelu klient/server
- poštovní server (mail server): zajišťuje transport zpráv, shromažďuje zprávy pro ty účastníky, kteří nejsou
momentálně dostupní
- poštovní klient: umožňuje číst, psát a jinak zpracovávat jednotlivé zprávy, vytváří uživatelské rozhraní
- umístění poštovních schránek
- dnes je nejčastěji poštovní schránka rozdělena
- část poštovní schránky je na poštovním serveru - tato část je "opatřena" emailovou adresou, do této části schránky
přichází nové zprávy
- část poštovní schránky je na uživatelově počítači, sem si uživatel "stahuje" poštu z poštovního serv, zde si svou
poštu uchovává a dále zpracovává - třídí, archivuje, tiskne
- stahování a odesílání pošty
- uživatelův počítač a poštovní server nemusí být trvale propojeni - předání pošty (v obou směrech) se provádí na
explicitní povel uživatele
- lze stanovit pravidelné stahování nové pošty ze serveru
- lze stanovit že nově napsané zprávy se mají odesílat okamžitě
- výhody rozdělených poštovních schránek
- uživatel může zpracovávat svou poštu nezávisle na činnosti poštovního serveru i v době kdy není připojen k Internetu
(k poštovnímu serveru), pokud potřebuje přijmout/odeslat novou poštu, připojí se na dobu nezbytně nutnou pro
výměnu pošty s poštovním serverem
- poštovní server přijímá poštu nezávisle na uživateli, uživatelova pošta se hromadí na poštovním serveru (ve zdejší
poštovní schránce) a čeká až si ji uživatel vyzvedne
- uživatel může mít několik poštovních schránek na různých poštovních serverech s různými adresami
- uživatelské účty
- uživatel může mít na svém poštovním klientovi více uživatelských účtů, každý účet odpovídá samostatné poštovní
schránce s vlastní emailovou adresou
- s každým účtem je spojen
poštovní server pro příjem (stahování) pošty - příchozí pošta (POP3)
server pro odesílání pošty konkrétní - odesílaná pošta (SMTP)
- adresy v elektronické poště
alias@doména.cz
alias může být v zásadě cokoli (z písmen bez háčků a čárek, číslic, tečky a podtržítka)
na velkých a malých písmenech u adres nezáleží
v aliasu (ani v doméně) nesmí být mezera
každá poštovní schránka může mít více aliasů
poštovní adresa (alias@doména) se nemusí shodovat se jménem poštovní schránky
- volba poštovního klienta
- poštovního server a poštovní klient mohou být nezávislí na sobě
- EUDORA, MS Outlook-diář, adresář atd., MS Outlook Express, Netscape Mail, Messenger
- vlastnosti
základní: sestavení nového dopisu (New Message, …), odeslání (Send), načtení ("stažení") nové pošty (Download,
Get ...), zpracování došlé zprávy
rozšířené (zvyšující komfort uživatele) vedení adresářů, distribuční seznamy, možnost třídění zpráv do složek,
automatické třídění podle předem stanovených kritérií, automatické podpisy, šablony zpráv, kontrola pravopisu
- přístup k el. poště přes WWW
- poštovní schránka není rozdělena, je celá umístěná na poštovním serveru v síti - u providera, v uzavřeném intranetu
- poštovní klient je realizován jako WWW aplikace -uživatel přistupuje ke své poště skrze WWW stránky, uživateli
stačí běžný WWW browser, uživatel má přístup ke své poště odkudkoli v dosahu sítě (Internetu, intranetu),
provozovatelem zajišťováno zálohování, antivirová ochrana, ochrana proti spammingu,
- nevýhody: po celou dobu práce se svou poštou musí být uživatel připojen, uživatel svěřil starost o ně někomu jinému
- možný strach ze zneužití osobních údajů / důvěrné korespondence, objem schránky je obvykle omezený
Práce s elektronickou poštou
- hromadné rozesílání zpráv Bcc:
- jednotliví příjemci o sobě nevědí
- seznam příjemců zbytečně nezvětšuje objem přenášené zprávy
- pozor ale na zneužití - spamming
- distribuční seznamy
- pokud častěji něco rozesíláte stejnému okruhu příjemců
- výhodnější je předem si připravit tzv. distribuční seznam (skupinu)
- odpovědi na zprávy
- většina poštovních klientů nabízí určitou podporu při sestavování odpovědi
- Reply/Odpovědět
- poštovní klient sám vyplní adresu příjemce-použije adresu odesilatele původní zprávy, eventuelně přidá adresy všech
dalších příjemců
- poštovní klient vygeneruje i předmět zprávy, k původnímu připojí prefix Re:
- pokud vaše odpověď má více částí (bodů), je vhodné je připisovat k těm pasážím originálu, kterých se týkají
- forward (přeposlání)
- potvrzování doručení, přečtení
- základní verze "SMTP pošty" nepočítá s analogií "doporučené pošty"
- některé implementace el. pošty á la SMTP podporují potvrzování o přečtení/doručení, el. podpisy, šifrování atd.
- důležitost zpráv
- některé klientské programy umožňují nastavit "důležitost zprávy" vysokou, střední , nízkou
- přenosové mechanismy el. pošty to ale nijak nereflektují
- třídění zpráv do složek
- podpisy (signatures)
- netextové přenosy
- SMTP pošta byla určena jen pro přenos krátkých textových zpráv v "čistém ASCII"-bez háčků&čárek, bez
formátování, různých druhů písma
- přenosové mechanismy (protokol SMTP) jsou koncipovány tak, aby garantovaly přenos textových zpráv složených
ze 7-bitových znaků
- problém je s přílohami - datový soubor je obecně tvořený 8-bitovými byty, s národními abecedami,
formátováním
- řešení: standard MIME (Multipurpose Internet Multimedia Extensions)
využívají formátu HTML - různé druhy písma, barvy, obrázky, tabulky ...
díky HTML lze psát zprávu i jako dokument MS Wordu, ale to si nepřečte ten, kdo nemá zakoupený a nainstalovaný
MS Word
Etika elektronické korespondence
- součást síťové etiky (netiquette)
- předmět zprávy (subject): stručný ale výstižný
- textové podpisy: měly by také být stručné a výstižné obsahovat jméno, adresu pro listovní poštu, telefon, fax, příslušnost k
firmě/podniku/instituci, adresu domovské WWW stránky
- "bohatý" formát textu zprávy: jen tam, kde je dopředu známo, že poštovní klient příjemce podporuje příslušný formát, jen
tam, kde zvětšený objem přenášených dat není na závadu
- českou diakritiku v elektronické poště: jen tam, kde je předem jisté že to podporuje i klientský program příjemce, velký pozor
je třeba dávat v elektronických konferencích
Spamming = hromadné rozesílání nevyžádaných zpráv
- příjemce to obtěžuje, nutí jej to vynakládat čas a úsilí na eliminaci aktivit, které neinicioval
- příjemce to něco stojí musí se podílet na financování aktivit, které si třeba i nepřeje
- "kooperativní" způsob financování dnešního Internetu
- spamming je problémem zejména u "malých" komerčních subjektů, které jeho prostřednictvím rozesílají své nabídky, nutí
ostatní aby jim zaplatili reklamní kampaň, na kterou sami nemají
- existuje i "nekomerční" spamming - rozesílání zpráv které jsou obtěžující, štvavé, lživé, pomlouvačné, …….
- nikdy neposílat nevyžádané zásilky tomu, kdo si o ně předem neřekl sám (a už vůbec ne opakovaně)
- korektní je princip OPT-IN: jednorázově se zeptat ve stylu "chcete poslat/posílat XY?" tj. požadovat aktivní souhlas
příjemce
- princip OPT-OUT: rovnou poslat/začít posílat, a teprve následně dát příjemci možnost aby řekl "dál už ne!" tj.
předjímat souhlas a vyžadovat aktivní nesouhlas
Elektronické konference
- forma kolektivní diskuse, realizovaná prostřednictvím elektronické pošty - lidé diskutují na společné téma formou výměny
psaných zpráv
- problém je s vedením evidence členů diskusní skupiny (konference)
- každý má u sebe seznam všech ostatních - není únosné kvůli problémům s aktualizací
- seznam účastníků existuje jen v 1 exempláři u někoho, kdo funguje jako správce diskuse (správce konference)
- správce konference může být automaticky fungující program
- tzv. nemoderovaná konference
- častější případ
- funguje rychleji a trvale
- nedokáže filtrovat nemístné či jinak nevhodné zprávy
- správce konference může být člověk
- tzv. moderovaná konference
- méně častý případ
- správce nemusí mít vždy čas na rozesílání
- dokáže eliminovat nevhodné zprávy, odpovědět na triviality apod.
On-line komunikace v Internetu
- fungují v reálném čase (vyžadují aktivitu svých uživatelů současně v čase)
- Internet není nakloněn práci v reálném čase (protokoly TCP/IP nezaručují dobu přenosu ani pravidelnost přísunu dat),
původně se rozvíjely takové formy on-line komunikací, které nemají velké nároky na objem, rychlost a pravidelnost přenosu
"psané služby": talk, chat, IRC, ICQ
On-line chat
- kolektivní forma diskuse, v reálném čase, všichni účastníci musí být on-line, v psané formě
- vyžaduje existenci serveru
- obecná představa fungování:
- existuje více "diskusních kanálů" - místností, roomů, auditorií, …
- účastníci se přihlašují ke konkrétním kanálům … - vstupují do místností, auditorií ……., přihlašují se pod určitým
uživatelským jménem resp. přezdívkou (tzv. nickem)
- a zase se od nich odhlašují
- diskusní příspěvky z daného kanálu jsou ihned (automaticky) rozesílány všem momentálním účastníkům diskuse
- diskusní kanály mohou být: veřejné nebo privátní (uzavřené)
- někde si uživatelé mohou zakládat vlastní diskusní kanály
- někde lze tzv. šeptat
IRC=Internet Relay Chat
Web-based Chat potřebný mechanismus fungování je realizován skrze WWW, uživatel zapisuje své příspěvky do formulářů a
odesílá kliknutím na tlačítko, obnovování je automatické, díky mechanismu "client pull", výhoda: není nutné mít samostatné
IRC klienty, lze vystačit s běžným WWW browserem
Instant messaging
- umožňuje poslat psanou zprávu někomu, kdo je právě připojen (on-line)
- dříve se tomu říkalo talk, chat
- peer-to-peer řešení, obvykle nepotřebuje server
- např. ICQ, Jabber
Internetová telefonie (VoIP – Voice Over IP)
- dříve nepřipadalo v úvahu (kvůli tomu, že Internet nepodporuje práci v reálném čase)
- dnes je to kompenzováno dostatkem přenosové kapacity
- kvalita se nevyrovná skutečnému telefonu
- dnes velmi populární aplikace
- cena hovoru je nulová (platí se jen přístup k Internetu)
- telefonní společnosti se tomu silně brání
- PC 2 PC
- PC 2 phone např. služba Cesnet Voice (NET2Phone) či Phone Globe – vyžaduje to existenci brány pro přestup hovoru
- phone 2 phone např. Paegas Internet Call či EuroTel NetCall, nutná existence 2 bran, "mezi nimi" hovor cestuje v datové
podobě
